Udělala jsem takový celkem netradiční počin, než jsem začala psát tento příspěvek nebo fejeton, tak jsem jako první a zcela poprvé napsala název až poté píšu text. Proč tomu tak je? Před nějakou velmi krátkou dobou jsem poslouchala příspěvek na YT od L. Hay o zhmotňování přání. Ohledně zhmotňování přání jsem toho přečetla opravdu hodně a naposlouchala ještě víc a můžu zcela osobně říct, že to funguje naprosto skvěle. Vždy se mi vyplní to, co si přeji. A někdy hodně děsivě doslova to, co si přeji. Proto jsem i na přání hodně opatrná :) No, ale k té vesmírné kuchyni. L. Hay říkala, že ona vnímá proces zhmotňování přání jako objednávku v restauraci, kam přijdeš, hodíš zadek na židli, dostaneš jídelák a čteš si a říkáš si, co bych si tak dala. Co si tak budu přát? Pak přijde človíček, kterému to, co si přeješ nadiktuješ - když to řekneš blbě, dostaneš to, co sis blbě poručila a v tu chvíli téměř každý jídlo odmítne, protože si tohle nepřál... nechejte diskuze o tom, co jak kdy a kdo to p
Asi takhle - původně měl být tento blog něco jako "zenový deník"... Nevyšlo to. Píšu tady celkem s otevřenou myslí a rebelskou mluvou o každodennosti a občas nějaké té myšlence. Pokud lpíte na spisovné češtině, opusťte ve vlastním zájmu tento web :)