Kopance

 "Jani, cítím z tebe takový potenciál" říká mi kolega z koučinkového výcviku před odjezdem tramvaje, kterou se měl vydat na Motol. Je to tak příjemný, když vám někdo něco takového řekne. Takovéto zahřátí u srdíčka, takový to nefyzický bezdotekový pohlazení. Je to zkrátka milý a moc potřebný. Zároveň cítíš, že to neslyšíš poprvé, zároveň víš, že to znamená to, že pořád čekáš, pořád jsi ještě nevykopla, pořád jsi v té práce, která z tebe vysává pomalu, ale jistě hodně potřebnou energii. Pořád jsi v práci, kterou ráda nemáš a ve které smysl nevidíš. Přitom víš, kde bys chtěla být. Říkám to pořád a všude. Ale jen říkám.

Včera jsme byla s kamarády kouči na zázvorovém čaji v restauraci nedaleko Anděla a nádraží Na Knížecí. Zase jsem brebentila o překážkách, které mi stojí v cestě na mojí cestě, zase jsme narazili na mojí odvahu a strach z toho, že můžu neuspět. Taky jsme narazili na hodně zajímavý fakt, že mám strach se ukázat taková jaká jsem, přirozená a bez toho, aniž bych pořád myslela na to, co si o mně kdo pomyslí, když uvidí, že jsem taková a taková, že někdy myslím takhle a takhle. Odpověď jsem našla u kamaráda, kterého mám srdci opravdu hodně blízko, dnes k němu docházím na masakr masáže, po kterých jsem několik týdnů upoutaná na lůžko 😃 - dobře, tak ne několik týdnů, ale jenom první dvě noci. Poté přichází pocit klidu, uvolnění a je mi prostě dobře, lehce. Proto tam tak ráda chodím a proto vím, že i když mě něco při jeho terapii hodně bolí a já mám chuť ho někdy praštit, tak mě po pár hodinách potká to uvolnění. Masíroval mě a zároveň mě koučoval. Je tak inspirující a opravdu je vám v jeho blízkosti moc dobře. "Jani, představ si, že někdo má rád mě! Takže tebe určitě má někdo rád a bude tě mít rád i když se ukážeš taková, jaká jsi skutečně. Bez přetvářky." Pověděl mi jeho cestu a i to, že ho jeho blízcí odrazovali od jeho cesty. Přeci to, jak vypadá a jaký je a jakou má minulost ho předem odsuzuje k práci pošťáka nebo dovozce nezdravého jídla. Nedal se, následoval svůj sen a i když to někdy těžký bylo a i když byl někdy nalomený a říkal, že by mu v korporátu bylo líp, nedal se. Šel dál a dál a dneska je vyhledávaným specialistou v oblasti masáží podle tradiční čínské medicíny. Jeho metody jsou absolutně nekonvenční a jedinečný. Když za ním přijdete, je vám dobře, jste naprosto v klidu a víte, že je vám hodně dobře a že mu můžete věřit. 

Pořád poslední dobou cítím, že do mě někdo kope a říká, vykopni ten míč, jdi do toho, ty na to máš a já? Pořád o tom jenom mluvím, pořád na něco čekám a přitom cítím, že ten čas přišel. Ten čas, ten okamžik je tady. 

Mám všechno pro to, abych uspěla, mám všechno pro to, abych začala a v životě jsem překonala takové překážky, že si to spousta lidí nedovede představit. Několikrát jsem musela překonat sebe sama s vědomím, že to, co dělám je správné, i když by mě spousta lidí odsoudilo, že to, jakou cestu jsem si minulosti vybrala, správná prostě nebyla. Ale byla a ta cesta byla moje. Nikoho jiného, jenom moje a já bych ji neměnila. Proto si teď říkám, co mě může potkat, co bych nezvládla? Určitě to přijde a bude se zdát, že na to třeba nemám, že tohle nedám, ale už je jen na mně, až budu před nějakou takovou situací si říct, ano, teď na to třeba nemám a tak to nechám být, nechám se věci udít. Nebudu to vždycky tlačit, někdy, když moc tlačíš, vytlačíš hovno (Radek Laci). 

❤