Přeskočit na hlavní obsah

A není to málo, Antone Pavloviči?

Včera úspěšně skončilo první kolo prezidentských voleb. 

Volby dokáží celkem slušně rozdělit rodiny, přátele, kolegy. Každý má svého kandidáta a každý má důvody, na základě kterých je právě ten jeden kandidát nejlepším kandidátem ze všech kandidátů. 

(Kdo spočítá, kolikrát jsem v tomto příspěvku napsala slovo kandidát, tomu koupím pivo). 💣💥


Jak se mám rozhodnout? Jakého finálního kandidáta z těch, kteří zbyli, volit? 






Ráda bych řekla, že je to jedno, ale není. I když lidé říkají, že prezident je "pouze" člověk reprezentující národ. Já vám nevím, mně tam to slovo "jenom" prostě nesedí, ale budiž... pro mě je prezident právě člověk, který reprezentuje navenek národ. Jak se říká krásným příslovím, že ryba smrdí od hlavy, tak tady to pasuje jako zadek na hrnec. 

Těžko se pak vysvětluje, že ne všichni mluví jenom sprostě a jsou stále v lihu jako dosavadní prezident, dost těžko se vysvětluje, že nejsme všichni více ležící než sedící a tak dále. Zkrátka na reprezentaci záleží. Prezident je značka, je to jakási první tvář, kterou často vidí zahraniční státníci. Na prezidentovi záleží. Na vystupování prezidenta záleží. Na reputaci prezidenta záleží. 

Ani jeden z kandidátů není svatý a něco černého je spojuje. Ale, to něco, co je spojuje jsem nezažila já. Nikdy jsem nežila v nesvobodném státě a nevím, jak obtížné je v něm žít. Nevím, co vedlo každého z finálních kandidátů ke spolupráci s StB a podobně. 

Řekla jsem si, že nebudu krátkozraká a nebudu se zaměřovat jenom na to špatné, ale i na to dobré, co u každého kandidáta najdu. Až na jednoho pána, jehož příjmení je spojováno s jedním ročním obdobím, jsem přesvědčena, že všichni kandidáti byli vzdělaní a chytří. To je celkem příjemná zpráva. 

Nyní postoupil tedy generál Pavel a Andrej Babiš. Ani nevíte, co mi dalo práci to druhé jméno a příjmení napsat, ale dala jsem to. Poplácám se po rameni a jdu psát dál. 

Generál Pavel je voják, který se ve své kariéře dostal vysoko a daleko. V jeho programu vyniká řád a klid. Já sama řád a pravidla miluju a vím, že bez pravidel není svoboda, bez pravidel nefunguje. Klid je potřeba a je velmi těžké se k němu dopracovat. Umění zachovat klid i v těch nejhorších situacích je pro mě základní vlastností, kterou očekávám od členů vlády, od šéfů, manažerů a budu to očekávat od prezidenta. Pokud bude prezident neklidný v situacích, kdy ostatní ovládne neklid, nečeká nás dobrá budoucnost. Vymezuje se proti SPD a označuje ji za nebezpečné hnutí. To by mu mohlo udělat celkem peklo v případě, že by měl někoho z SPD jmenovat členem vlády. Tohle vymezení je nadbytečné.

Druhý kandidát je ekonom, nějakou dobu byl předsedou vlády, je to miliardář, ve svěřeneckém fondu ovládá několik společností, vlastní významná česká média. Tím výčet jeho pozitiv končí. Bohužel útočí na každého, kdo s ním nesouhlasí, manipuluje nebo se snaží manipulovat všechny a všechno. Nejde z něj respekt, jde z něj strach. Ne strach, který bych mohla mít z autority, ale strach, který měli nepřátelé Krejčíře z Krejčíře. Jedná se o trestně stíhaného politika, který se i přes trestní stíhání stal premiérem a bylo mu umožněno kandidovat na prezidenta. Někteří namítnou, že již trestně stíhaný není, neboť soud ho zprostil obvinění. K tomu si dovolím poznamenat, že se jedná stále o nepravomocný rozsudek a pevně doufám, že pravomocným se nestane. 

Dobře. Tak jak volit? 

Řekla bych, že volba je jednoduchá, ale to je jen pro mě, protože jsem od začátku rozhodnutá. Volte srdcem i rozumem. Volte podle toho, jací jste vy. Volte tak, abyste se nemuseli nikdy stydět zato, jakou volbu jste udělali. Volte tak, abyste se mohli podívat ráno do zrcadla, volte tak, abyste zůstali svobodní, volte tak, abyste šli k volbám jako Palachova pochodeň. Hořte pro svého kandidáta. Hořte a nedejte se uhasit ať je vaše volba jakákoli.

Co když se na to vykašlu a volit nepůjdu?

Je to na vás. Volit můžete, ale nemusíte, i tak vypadá svoboda. Nemusíte nic, když se vám nebude chtít. Pro ty, kteří zůstanou na druhé kolo doma mám pouze jednu poznámku: k prezidentovi se nevyjadřuje, neříkejte, jak špatně ostatní zvolili. Vy jste se na to vykašlali, je vám to jedno, je vám jedno, jestli bude prezidentem medvěd nebo krysa, nevyjadřujte se, přijměte ochotu a sílu ostatních vyjádřit svůj názor ve volbách. Ale své názory si nechejte pro sebe. Mohli jste vyjádřit svou volbu a neudělali jste tak, nemáte podle mě jakékoli právo se vyjadřovat k tomu, jak zvolili za vás ostatní. 

Řekneš nám nějaké moudro nakonec?

Neřeknu. Mouder už bylo vyřčeno moc a je tu tak trochu přemoudrováno. I kdyby druhé kolo nevyhrál váš kandidát, nesmutněte, nikdy nevíte, co vám jedna výhra nechtěného kandidáta přinese do budoucna. Pokud se máme hromadně setkat s tyranem, musíme se s ním setkat a utkat. Udělá nás to silnější. Pokud vyhraje rozum, zkušenost a řád, oslavme to a buďme hrdí. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r