Přeskočit na hlavní obsah

Vesmírná kuchyně

 Udělala jsem takový celkem netradiční počin, než jsem začala psát tento příspěvek nebo fejeton, tak jsem jako první a zcela poprvé napsala název až poté píšu text.

Proč tomu tak je? Před nějakou velmi krátkou dobou jsem poslouchala příspěvek na YT od L. Hay o zhmotňování přání. Ohledně zhmotňování přání jsem toho přečetla opravdu hodně a naposlouchala ještě víc a můžu zcela osobně říct, že to funguje naprosto skvěle. Vždy se mi vyplní to, co si přeji. A někdy hodně děsivě doslova to, co si přeji. Proto jsem i na přání hodně opatrná :) 

No, ale k té vesmírné kuchyni. L. Hay říkala, že ona vnímá proces zhmotňování přání jako objednávku v restauraci, kam přijdeš, hodíš zadek na židli, dostaneš jídelák a čteš si a říkáš si, co bych si tak dala. Co si tak budu přát? Pak přijde človíček, kterému to, co si přeješ nadiktuješ - když to řekneš blbě, dostaneš to, co sis blbě poručila a v tu chvíli téměř každý jídlo odmítne, protože si tohle nepřál... nechejte diskuze o tom, co jak kdy a kdo to platí a kolik, a jestli přijde kuchař se sekáčkem na maso a jestli člověk nedostane ban a podobně, koňovi. 

Vraťme se k té objednávce, objednáš si něco, člověk odejde do kuchyně a tam zakřičí: spoustu peněz a klid. No, nevím, co se ti pak vrátí z kuchyně, ale může se ti takové abstraktní přání vrátit v dost smutné podobě jako například dědictví po všech příbuzných nebo odstupné při vyhazovu z práce.

Pokud budeš konkrétní a opravdu si s tím přáním vyhraješ, je hodně velká pravděpodobnost, že dostaneš to, sis poručil a že to bude vypadat přesně tak, jak sis poručil. 

L. Hay také říká, že lidé jsou často netrpěliví, protože nikde zhmotnělé přání nevidí, ne a ne přijít, přitom v restauraci si na jídlo musíš taky počkat. Dáš si něco mezi tím a čekáš než ti jídlo přistane na stole. Pokud ti nebude chutnat, může odmítnout. Pokud to bude splňovat přesně ta kritéria, která potřebuješ, můžeš přijmout. 

Cítíš tu krásu? :) Zkrátka si poruč, věř, že se na tom pracuje, než to přijde, dej si kafe a věř vesmírné kuchyni, že tvé přání zpracuje a vytvoří přesně tak, jak si představuješ. Těš se z toho, jaké to bude až se ti přání splní, raduj se z toho pocitu, který ti splněné přání přinese. Jakou emoci ti splněné přání přinese? :) Navozuj si tyto pocity a těš. Máš na co :)

Tak proto je to ta vesmírná kuchyně :)

🍔

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r