Přeskočit na hlavní obsah

Ať žije smutek a apatie

 Energie na bodě nula, dostáváš z dynamického a polodynamického cyklu do fáze útlumu. Jsi taková bez chuti a bez zápachu, věčně unavená, na józe neudržíš rukama stabilitu. Některé asány jsou neproveditelné a ty víš, že je to v pořádku. Stejně, jako příroda opouští na podzim sluníčko a energii a přechází do období útlumu a šeda, tak i ty přecházíš z období, kdy máš energie na rozdávání do období, kdy bys nejraději jen ležela, četla si, spala a moc nemluvila. 

Přechod z dynamické fáze do této kreativní, tedy předmenstruační, fáze je pro mě snad nejhorší. Cítím se opravdu hodně slabě, citlivě, kriticky vůči okolí a hodně zpomaleně. Vyjít kopec je v tuto dobu opravdu vrcholem mé fyzické aktivity, nejsem odolná vůči dementním poznámkách některých mých pseudopřátel typu: "Musíš se namotivovat. Je to jen kopec, to zvládneš. Tys došla na nádraží, tak to je pecka." Tyhle poznámky jsou samozřejmě nevhodný během všech fází cyklu, ale v tuto dobu mi jsou nejméně u prdele.

Věřím na karmu a vím, že tahle neplecha se těm pseudolidem vrátí, ale jak už jsem uvedla, v toto období je pro mě fakt těžký se přes to přenést a čerpat svou vnitřní sílu s vysoké inteligence a uprdelismu.

Taky není divu, že během této fáze mě nejvíc štve práce, štve mě, kde a jak bydlím, štve mě toho spousta a samozřejmě v této fázi nejvíc. Štve mě, když sedím ve vlaku a někdo z pasažerů, které karma ještě nenašla, vystoupí z kupé a nezavře dveře. Takže dveře pak lítají a bouchají. V tuto dobu jsem taky hodně citlivá na všelijaký vzruchy a silný zvuky.

Většinou v tuto dobu mám zvláštní obsesi v jídle, aniž bych nijak závratně přemýšlela o tom, co mi daná potravina dá nebo nedá. Prostě vidím housku a marmeládu a přijdu mi to jako fajn nápad to sníst. So I do it. Že mi je potom blbě a jsem nafouklá je věc druhá.

V tuto dobu nejsem trpělivá a hodně mě štvou pitomý otázky druhých. Hlavně lidí, kterým jako vazal poskytuji službu v práci.. no poskytuju službu, teda těm lidem, který žalujeme. Jsou stejně blbý neustále, ale během tohoto období mě to štve asi nejvíc. Taky je pravda, že nejvíce stížností jsou na mě právě v tomto období. Což je mi cudně řečeno u zadele :)

Jedu zrovna z jógy a jsem polochcíplá. Sedím a tupě koukám, podepisuju žaloby, odpovídám na nicneříkající e-maily a snažím se, abych nebyla moc nepříjemná, abych nepsala hned první větu, kterou mám na jazyku a abych nebyla tolik paranoidní, drzá a namyšlená. 

Výhodou tohoto období zároveň i je, že si dovolím být chcíplá a nepříjemná, schovám se někam, kde mě nikdo nenajde a přečkám tohle období do reflektivní fáze - tedy fáze menstruační, kdy jsem první den na zabití a ostatní dny jsem připravena vrhnout se do všech  cvičení a všech challenge.

Smutnění zdar ✌

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r