Včera se mi naprosto skvěle zhmotnila hláška jednoho trenéra a ta hláška je samozřejmě: "Když na to moc tlačíš, vyjde z toho hovno." A já vlastně udělala přesně tohle... tlačila jsem na to, co jsem chtěla být, věděla jsem proč, ale vybrala jsem si zcela na hovno "jak". Tady jsem na sama sobě zjistila, jak důležité je vědět, jak k tomu, jak říká Simon Sinek, proč a co, dojdete. Abych byla konkrétnější, ale zase ne tolik konkrétní...
Před asi týdnem jsem odpověděla na výzvu jedné paní na IG, která hledala copywritera. Pro mě je copywriter někdo, kdo píše, píše rád, píše zajímavě, má dobré a zajímavé nápady a taky, že mu nikdo do psaní zcela nekonstruktivně nekecá. Při prvním callu to vypadalo hodně nadějně, protože člověk, pod kterým je IG profil vyvěšován, vypadal skutečně sympaticky, zainteresovaně a tak, že jsem s ním spolupracovat chtěla. A vlastně hned na to, co jsme si plácly začalo peklo, hned mě, ten člověk, začal přidávat do různých skupin, dokumentů, drive, aplikací a různých blbostí, které mě okamžitě přestaly bavit. Bylo to nepřehledné, bylo toho hrozně moc a byl tam nekonečný počet lidí, kteří dělaly zvláštní práci.
Jelikož jsem pracující lid, nemohla jsem odpovídat každou minutu, co mi někdo z nich poslal zprávu na Whatsapp a vlastně jsem ani nechtěla, protože přesně tohle jsem si už jednou v jedné práci zažila a nikdy jsem to opakovat nechtěla. Zpětně jsem ráda, že jsem si tenhle mód úspěšně udržela a nenechala se zlanařit jejich vlivem. Nebylo to ani těžké, prostě jsem jejich dlouhé zprávy a souvětí nečetla. Už jsem začala tušit, že tohle není to, co hledám. Tohle nemá s kreativním psaním pranic společného.
Umocnilo to včerejší znamení, které mi dala jedna osoba, která přišla v tu pravou chvíli a přesto, že jsem se na ní po callu hodně zlobila a měla jsem opravdu hodně nezdravé myšlenky, jsem jí teď hodně vděčná. Zkrátka a dobře, zkusila jsem něco sepsat a to něco se mi hodně líbilo, bylo to čtivý, bylo to kreativní, útočilo to na psychiku odebíratelů a followerů. Paní, která netuším, co tam v té firmě pro bono nebo jak bych to měla nazvat dělá, mi zavolala přes Meet a hodně nekonstruktivně mi text zkritizovala. Když mluvila, říkala jsem si: "Tak moc to do těch lidí hustím, aby zpětná vazba byla vždy rozvojová, konstruktivní, aby nebyla emočně ani subjektivně zabarvená. A tady to mám zpátky zcela proti tomu, jak to učím." Paní jenom kritizovala, aniž by věděla proč, ani netušila, proč se jí něco líbí, nelíbí, prostě se jí něco nezdálo a tak měla potřebu to zkritizovat. Zpětná vazba na úrovni houpajícího koně, ale byla to hodně dobrá a hodně krátká škola. Za každou takovou zkušenost jsem opravdu nesmírně vděčná, protože vidím, jak moc se mám ještě učit, vzdělávat a jak moc se mám zaměřit na školení rozvojové zpětné vazby. Když je to takhle, je to skutečně katastrofa, protože to nemělo žádný reálný základ, človíček používal přesně to, co je na odstřel, takže používal "nikdo", "každý" a přesně ta slova, která naznačují, že názor pseudooponenta je konečný, absolutní a že tam smýšlí i dalších 10 miliard lidí na té točící se planetě.
Ráno jsem tedy napsala člověku, který je vidět na IG, že končím a že tohle nejsem schopná psát tak, aby mě to bavilo. Neplánuji si číst reakci, protože mě to popravdě ani nezajímá. Samozřejmě jim všem v duchu přeji, aby se jim práce vedla a aby se jim nový projekt, jehož jsem měla být součástí vyvedl, ale beze mě :) :)
Svět je naprosto dokonalé místo, které nám vždy vše řekne, aniž bychom se nad tím museli dlouze zamýšlet. Stačí vyplodit dostatečně silnou myšlenku, která je založená na emočně silném prožitku a zázraky se mohou začít dít. Stačí být všímavý a všimneš si těch zázraků. A také je možné, že si všimneš nějakého dárku, který není pro tebe :) A to se stalo přesně mně.
Moc děkuji této zkušenosti :)
Komentáře
Okomentovat