Moje každodenní srandy a šprýmy

Napadlo mě to už několikrát ve vztahu ke krmení v jídelně od cca 10:30 - 14:00 každý den. Stejně to bylo prezentovaný v jednom dokumentu o věznici nebo v dokumentu typu "Náš statek". Okolo doby oběda, což netuším, co je, nikde v odborný příručce to nepsali, ale dejme tomu, že je to nějaká zavedený název pro dobu okolo 12 hodiny, kdy byste jako "normální" lid měli mít hlad. Když v tuhle dobu hlad nemáte, tak máte prostě smůlu a i tak se musíme jít nakrmit. Nebudou tam na vás čekat celej den.. Takže oč jde? No, já to vlastně už napsala, jde o krmení úředníků v jídelně, nejen v jídelně. Přijde mi to stejný jako na základní škole, kdy jsme se museli jít v době oběda nakrmit. To krmě nebylo vždycky po chuti, ale nakrmit se prostě musíš. Máš na výběr z pěti jídel a jedno si prostě musíš dát. Přece si z těch pěti jídel vybereš ne? Ty jídla jsou samozřejmě i s přílohama a když si chcete zaměnit přílohy, tak na vás šéfky kuchařky koukají jako byste se ptali na cestu do Brada

Dlouho už o tom uvažuju, dlouho už uvažuju o tom, co se právě teď děje nebo neděje, o tom, koho právě vystrčili na nemilost společnosti, aby se nažrala a ukojila, o tom, že to, co se děje je jenom humus a nikdo z nás nezná pravdu. Nevěřím médiím, nevěřím tomu, co vidím a nevěřím tomu, co slyším.  Všechno, co se děje nebo neděje, všechno, co vidím, co o kauze (jestli se tomu dá tak říct) slyším beru jako účelový. Jako něco, co vidět a slyšet mám. Jako něco, co mi někdo podstrčí, aby zmanipuloval můj názor. Blog mi nečtou už jenom známí, rodina, přátelé a příbuzní, čtou to i jiní. Proto zachovám tendence podsvětí a budu ty osoby, o kterých nějak svobodně smýšlím označovat podle linků. Kdo mě zná, ten pozná, koho myslím.  Bylo nebylo, dávno nedávno, jedno knížectví, tak spokojeně a šťastně by si žili, nebýt toho, že se jednomu knížectví zdálo, že se v druhém mají lépe a to je příčina, proč se v prvním mají tak zle a třetí knížectví počkalo, než se první dvě pobijí, čtvrté knížectví dělalo

 Včera jsem měla něco jako šprýmové okénko se svým bossem v práci. Smála jsem se až do večera a dneska jsem si řekla, že tady nějakou přeformulovanou verzi uvedu, ať se i vy můžete smát až do večera nebo až do neděle a nebo víte co? Smějte se, jak dlouho chcete. Třeba vůbec 😂 Ten příběh se stal někdy v 21. století a byl z prostředí našeho soudnictví, kdy české soudy, pokud už píšou nějaký rozhodnutí, tak je to celkem dlouhý elaborát, ve kterém jsou uvedeny všechny podstatné okolnosti, které soud vedly k tomu, že rozhodl tak, jak rozhodl. Je tam například porovnání s jinou zemí, výcuc z komentáře, zhodnocení, jestli je žaloba podaná včasně, jaký metody soud použil a tak. A tenhle soudce (asistent), který vypracovával rozsudek v části odůvodnění to vypracoval na 68 stran. Prý to jinak nešlo - chápu. Někdy to prostě fakt nejde...  Tomuhle pisateli se to samotnému zdálo too much (příliš) a tak si udělal takový šprým. Na stranu 67 zhruba doprostřed napsal větu ve smyslu: KDO TO DOČTE AŽ SE

 "Půjdeš s náma grilovat do Stromovky?" píše mi moje káma a zároveň kolegyně z práce. Měla celkem štěstí, že se ztrefila právě do jednoho dne v roce, kdy se mi chce někam jít mezi lidi a ještě s nima jíst. "Bude tam hodně lidí?" ptám se tý kámy. "Néééééééééééééééééééééééééééééé, jenom já, Srnka a její namakanej kámoš." "Tak teda jo."  Sešly jsme se už nevím kde, je dost možný, že u ní doma, narvaly asi 2 tuny masa a tři hektary zeleniny do PAPÍROVÝCH tašek a vydaly se do Stromovky. Cesta do Stromovky z jejího doupěte není vůbec jednoduchá, musíte jako pitomci přestupovat asi 3 krát a do toho sebou táhnete ty papírový tašky narvaný klonamem a paradajkama. Z jedný nám vykukoval čerstvej tymián, kterej káma urvala na balkóně z květináče. Musely jsme přestoupit na Štrosmajráku (sorry za chybu v tom slově, ale jsem líná hledat, jak se to píše správně) a pak se vydat na Výstaviště. Nic komplikovanýho, prostě vezmeš ty papírový hadry a přestoupíš. Milý

 V sobotu 18. června 2022 jsme měli sraz po 10 letech od maturity. Když jsem to četla na skupině, kterou máme neuvěřitelných 14 let (cca), nevěřila jsem vlastním očím ani uším, ale je to tak. Uběhlo už tolik let od toho okamžiku, kdy jsem složila zkoušku dospělosti jako všichni z mýho ročníku.  Ani se mi na ten sraz nechtělo a fakt jsem dlouho uvažovala o tom, že se na to vyprdnu a udělám si filmový víkend číslo 2456. Ale nakonec jsem se osmělila a šla. Bylo to i díky tomu, že mě jedna spolužačka poprosila o spolujízdu zpátky. A jakmile mám něco pro někoho udělat, tak to většinou udělám... jasně, většinou. Nesmí pršet nebo být okolo hodně lidí nebo mi někdo nesmí pokládat blbý otázky.  Než jsem šli na, pro mě nealko párty, do jednoho pajzlu, tak jsme byli provedeni ředitelem školy po škole, usedli jsme do lavic a možná i na svoje místa, kde jsme tenkrát dřepěli. Hned jsem měla ten pocit zpátky, ten pocit, že mě někdo může každou vteřinu vyzkoušet, každou vteřinu mi může do ksichtu vraz

 "Mám strach za ní jít, je to přece moje šéfová. Nemůžu jí říct svůj názor, bude si myslet, že jsem úplně tupá. Vyhodí mě a šáhne mi na osobní ohodnocení, nikdy mi už nepřizná žádnou mimořádnou odměnu. Slunce nikdy nevyjde, úplněk zruší vláda, nebudu moc chodit na oběd a budu se muset desetkrát denně kopat do zadele.."  První část monologu jsem opravdu sama slyšela nebo zaslechla... jako fakt? Fakt máte strach ze svýho vedoucího? Fakt máte strach z paní na úřadě? Fakt máte strach, že vám něco někdo vezme za to, když řeknete, co se vám nelíbí? Dřív jsem moc nevěděla, jak na tyhle kecy a bludy reagovat. Dnes to už vím (asi stárnu) - jsou to jenom kecy, kecy, kecy a připoprděnost.  Legitimní strach může mít člověk z tygra.. to jako fakt, strach můžete zcela bez jasně mít z toho, když se potápíte v moři a z nenadání k vám připlave žralok - kde se tam vzal že jo... kort v moři..  Ale strach prostě nemáte mít z nějakýho druhýho člověka... a ještě, pokud jde o vás, vaše názory, vaše

 V nový práci mám takový vrtoch, který jsem tušila vždycky, tak nějak mi vždycky dejchal na hřbet, ale snažila jsem se ho někam schovat, protože kdybych si to něco napsala do životopisu nebo to zveřejnila na mým veřejným insta, tak by se mohlo stát, že bych byla do vybudování mé snové firmy nezaměstnatelná. 👀 Určitě se teď chytáte za hlavu, krčíte čelo, obracíte oči v sloup a říkáte si v duchu:" No, tak co tam pro nás máš dál." Ono vás to možná tolik nepřekvapí jako mě, páč na mě ti, kdo mě znají koukají trochu jinak než já sama na sebe... protože já pro sebe jsem samozřejmě princezna Fantagíro, mými kamarádi jsou Malá mořská víla a Šupinka a žiju v Zemi Nezemi... no dobře, dost trapností... už k věci. Autorita je to... zkrátka mám celkem problém s uznáním (i poznáním autorit)... otevřeně a zcela bez přetvářek... kdybych s tím měla problém jenom já, šušňala si to někde vzadu nebo pod stolem, tak by to zase takový prů.. problém nebyl, ale ono je to na mně prej vidět. Prý že p

"Název závěrečné práce vymýšlejte až na konec." Klade nám na srdce při jedný z posledních přednášek na postgraduálu jeden fajn kantor. Jako je fakt chytrej a i jedním z těch, ke kterým fakt vzhlížím... ale název až na konec? Tohle mám říct komisi, která mi má schválit téma a cíl závěrečný práce?  "Milá komise, chci, abyste mi schválili téma závěrečný práce, u který netuším ani cíl, ani název, ale celou svojí bytostí toužím něco napsat. Dáte mi svůj hlas? Tady máte koblihu. " No, asi to takhle nepůjde a já si i přesto, že jeden z předních lidí školy radí opak, budu muset zvolit nějaký to téma. Jelikož tohle už není tak úplně akademický studium, ale spíš profesní, tak už nemusím nutně psát o ukotvení smlouvy o smlouvě budoucí ve světových právních řádech nebo o právech účastníků správního řízení jako tomu bylo na předchozích výškách, ale můžu si ladně a vkusně (ani jedno mi nejde) zvolit téma z praxe. Hu hů. Nervozita narůstá.  Už se vidím, jak přebírám cenu Magnesia