Přeskočit na hlavní obsah

Krmení

Napadlo mě to už několikrát ve vztahu ke krmení v jídelně od cca 10:30 - 14:00 každý den.

Stejně to bylo prezentovaný v jednom dokumentu o věznici nebo v dokumentu typu "Náš statek". Okolo doby oběda, což netuším, co je, nikde v odborný příručce to nepsali, ale dejme tomu, že je to nějaká zavedený název pro dobu okolo 12 hodiny, kdy byste jako "normální" lid měli mít hlad. Když v tuhle dobu hlad nemáte, tak máte prostě smůlu a i tak se musíme jít nakrmit. Nebudou tam na vás čekat celej den..

Takže oč jde? No, já to vlastně už napsala, jde o krmení úředníků v jídelně, nejen v jídelně. Přijde mi to stejný jako na základní škole, kdy jsme se museli jít v době oběda nakrmit. To krmě nebylo vždycky po chuti, ale nakrmit se prostě musíš. Máš na výběr z pěti jídel a jedno si prostě musíš dát. Přece si z těch pěti jídel vybereš ne?

Ty jídla jsou samozřejmě i s přílohama a když si chcete zaměnit přílohy, tak na vás šéfky kuchařky koukají jako byste se ptali na cestu do Bradavic, do Školy čar a kouzel. Někdy se podívají ke stropu, tak se tam ze zvyku podívám taky, kdyby tam třeba bylo něco zajímavýho. Většinou tam teda nic není, tak nevím, co tam hledají.

Když už vám s tím hledání čehosi na stropu přílohu vymění, čeká vás další výzva a to u pokladny, kam poslušně přijedete s šedým tácem a krmením na něm. 
"Co to máte za kombinaci?" diví se paní za pokladnou, která mi má krmě nahrát na mou zaměstnaneckou kartu, abych to krmě mohla na konci měsíce uhradit. (pozn. původně jsem měla dostat uzené knedlíkem a se špenátem, já si však dovolila sabotovat takhle připravený jídlo a chtěla jsem to zaměnit za uzené s bramborovou kaší). Trochu jsem se podivila paní na pokladně, že se mě ptá na kombinaci, kterou jsem si zvolila, ale napadlo mě, že je třeba z Iráku, kde kaši neznají. Proto jsem nechtěla být hned nepříjemná a zadělávat si tak na žaludeční vředy. 

"To je uzené s bramborovou kaší." řekla jsem bez úsměvu. Možná trochu ironicky.. dobře a možná jsem pohnula pravým koutkem, což paní mohla vyhodnotit jako pohrdání. Bohužel to pohrdání nebylo, já se tak prostě ksichtím normálně. Paní sklonila hlavu, namarkovala mi krmě v této zvláštní netradiční kombinaci a bylo.

Bramborová kaše byla vyrobená pravděpodobně v továrně na těsnící pěnu do plastových oken a uzené mělo tolik tlustého, že jsem snědla asi tak jeden kousek masa. Chápu, že dělat kaši z brambor je náročné, ty brambory musíte oloupat, že jo a že je těžký si pohlídat kvalitu uzenýho masa. Maso je holt maso. 

Je fakt málo věcí, co mi tam nevadí. Přijdu si jak dobytek, kterej, kdyby mohli, tak by krmili ze žlabu, kde by mu předem všechno rozmixovali a vykydli. Přijdu si jak ovce, která se musí jít najíst v době oběda. Přijdu si jak mukl, kterej se má nažrat a vypadnout. A přijdu si jako debil, kterej to toleruje a dělá, že problém neexistuje.




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r