Dlouho už o tom uvažuju, dlouho už uvažuju o tom, co se právě teď děje nebo neděje, o tom, koho právě vystrčili na nemilost společnosti, aby se nažrala a ukojila, o tom, že to, co se děje je jenom humus a nikdo z nás nezná pravdu. Nevěřím médiím, nevěřím tomu, co vidím a nevěřím tomu, co slyším.
Všechno, co se děje nebo neděje, všechno, co vidím, co o kauze (jestli se tomu dá tak říct) slyším beru jako účelový. Jako něco, co vidět a slyšet mám. Jako něco, co mi někdo podstrčí, aby zmanipuloval můj názor.
Blog mi nečtou už jenom známí, rodina, přátelé a příbuzní, čtou to i jiní. Proto zachovám tendence podsvětí a budu ty osoby, o kterých nějak svobodně smýšlím označovat podle linků. Kdo mě zná, ten pozná, koho myslím.
Bylo nebylo, dávno nedávno, jedno knížectví, tak spokojeně a šťastně by si žili, nebýt toho, že se jednomu knížectví zdálo, že se v druhém mají lépe a to je příčina, proč se v prvním mají tak zle a třetí knížectví počkalo, než se první dvě pobijí, čtvrté knížectví dělalo totéž, páté se přidalo k třetímu, šesté k čtvrtému a sedmé zbrojilo a čekalo, jak to dopadne. (S čerty nejsou žerty - režie Bočan).
Tak takhle já nějak vidím tu situaci, která tady panuje.. teď nemyslím válku na Ukrajině. O té si taky myslím svoje, ale do toho se pouštět nechci.
Představme si to takhle. Na pískovišti si hraje dráček, křemílek, ušák, čikatilo a bojsa.
Ušák pomalu, ale jistě všechen písek na pískovišti balí do svého batůžku. Po chvíli začne balit i bábovičky. Čikatilo na ušáka zakřičí: "Ušáku, proč to děláš. Nech nám taky něco." Ušák se pousměje a řekne: "Ale já chcem všetko." a pokračuje v balení všeho, co vidí. "Estli něčo chcete budete si muset kúpit. Máte paniaze?"
Dráček, křemílek, čikatilo ani bojsa nemají ani korunu. Dají hlavy dohromady. Čikatilo se nakloní k bojsovi a řekne: "Bojso, máš ještě kontakt na toho kluka z druhý školky? Myslím, že se jmenuje Afričan. Teď je s mámou někde na delší dovče." Bojsa se zamyslí, klepe na bábovičku a říká si známou básničku: "Bábovičko, jestli se mi nepovedeš, tak do Prahy nepojedeš, jestli se mi povedeš, tak do Prahy pojedeš."
Čikatilo vyskočí. "To je ono! Do Prahy pojedeme. Tam můžeme krást písek a bábovičky. Tady ovládnul pískoviště ušák." Bojsa za usmál. "To je skvělej plán. Zavolám Afričanovi, ať nám tam připraví nějakou pěknou půdu na pískoviště."
Bojsa si půjčí dětskou vysílačku od nějakého vietnamského chlapce a volá. "Zdar Afričane, jedeme s čikatilem do Prahy a potřebujeme tam připravit nějakou fajn půdu na pískoviště. Nevíš o něčem?"
"Něco mi dlužíš Bojso."
"Já vím, já vím, všechno ti vrátím do poslední lentilky, ale teď potřebujeme helfnout."
"Posílám ti adresu a kontakty, někdo ti je ve vhodnou dobu předá."
Asi za hodinu okolo pískoviště, kde si kluci hrají projde nějaký chlapec, který hodí na bojsu papír.
Je tam skutečně adresa domu nebo bytu a kontakt na nějakého křemílka a dráčka.
..........................o 10 let později
Ušák má všechny pískoviště a bábovičky po celým království. Aby si ty pískoviště posichroval, že mu je nikdo nevezme, tak se stal hlavním náčelníkem pískovcového průmyslu a rozhodl se, že i do mozků všech lidí v království kousek písku dá. Písek do každé rodiny. Všechny potraviny, všechna zábava byla od té doby jenom s pískem. Založil si firmu Ušáci a.s. a jednu dětskou skupinu ONA (inspiroval se určitě písničkou pana Landy).
Čikatilo a bojsa nejsou vidět, ale dělají podobný věci jako Ušák. Jenom vystupujou pod lidma, který vidět jsou. Tvář jim propůjčil dráček a křemílek. Byly to jednoduché počty, dostanou držhubný a vysokou funkci a nebudou mít stres s vládnutím a řízením. To si zajistí Čikatilo a bojsa.
Jelikož se Čikatilo a bojsa celkem činili. Pomalu ale jistě ovládali všechny možný větší veřejný zakázky, státní podniky, akciové společnosti ve vlastnictví státu a tak. Celkem jim to šlo.
Co se ale nestalo. Křemílek a dráček si jednoho dne udělali vyšší školu a řekli si, že je už nebaví poslouchat a věděli, že jediní nepřátelé jsou čikatilo a bojsa. Tak je vydali společnosti, aby si smlsla. Ať je zavřou a budou si panovat sami. Afričan byl v nápravném zařízení, takže taky žádná hrozba.
Dráček a křemílek si před večer vydání čikatila a bojsy sedli do sklepa, kde scházeli, když potřebovali něco probrat a sníst pár marmelád. "Jeden z nás bude muset na oko z kola ven. Ať to nevypadá nápadně."
"Tak si střihneme." dodal křemílek.
Jednohlasně řekli: "Kámen, nůžky, papír" vyhrál dráček.
Druhý den vydali médiím a policii čikatila a bojsu. Dráček zůstal, kde je, křemílek šel na oko od válu.
Ušák už jenom kecá.
✌
Komentáře
Okomentovat