V sobotu 18. června 2022 jsme měli sraz po 10 letech od maturity. Když jsem to četla na skupině, kterou máme neuvěřitelných 14 let (cca), nevěřila jsem vlastním očím ani uším, ale je to tak. Uběhlo už tolik let od toho okamžiku, kdy jsem složila zkoušku dospělosti jako všichni z mýho ročníku.
Ani se mi na ten sraz nechtělo a fakt jsem dlouho uvažovala o tom, že se na to vyprdnu a udělám si filmový víkend číslo 2456. Ale nakonec jsem se osmělila a šla. Bylo to i díky tomu, že mě jedna spolužačka poprosila o spolujízdu zpátky. A jakmile mám něco pro někoho udělat, tak to většinou udělám... jasně, většinou. Nesmí pršet nebo být okolo hodně lidí nebo mi někdo nesmí pokládat blbý otázky.
Než jsem šli na, pro mě nealko párty, do jednoho pajzlu, tak jsme byli provedeni ředitelem školy po škole, usedli jsme do lavic a možná i na svoje místa, kde jsme tenkrát dřepěli. Hned jsem měla ten pocit zpátky, ten pocit, že mě někdo může každou vteřinu vyzkoušet, každou vteřinu mi může do ksichtu vrazit papír, kterej se za chvíli stane testem a každou vteřinu může přijít matikář, který měl v zálibě vyhrožovat hodem klíčema po blbci, který zrovna nevěděl přesnou definici Věty Pythagorovy.
V tý třídě jsme se dívali na pár fotek z dob minulých a pak se přesunuli do auly, kde jsme shlédli pár perných okamžiků z maturáku. Na maturáku jsme chtěla bejt tenkrát strašně originální a měla jsem něco jako období temna. Takže jsem měla červený ohnivý vlasy svázaný do účesu, který by si nenechala udělat ani Lady Gaga a červeno černý gothic šaty se šněrováním ve předu. Bože - to byl teda horor. Chápu ten záměr se odlišit a nebýt princezna jako všichni, ale dneska bych si tyhle šaty ani vlasy na sebe teda rozhodně nevzala. Neříkám, že bych si nechala ušít šaty alias klon Šípková Usínačka, ale tohle bylo teda moc... Ale jako správný býk celkem chápu, že jsem si ten hadr ani ten vlas nenechala vymluvit a mít jsem to v tý době prostě musela.
Maturák jsme měli jedinečnej a troufám si tvrdit, že jsem zatím tak vydařenej ještě neviděla. Viděla jsem jich teda málo, takže bych se do komise pro hodnocení maturáků určitě nepřihlásila, ale těch málo, který jsem viděla nebyly ničím zvláštní a někdy mi bylo až trapně. Což u mě není tak úplně nic divnýho. Taková holt jsem :D
Pak se šlo to tý knaipy, kam bych mimo tuhle příležitost nikdy střízlivá nešla. Z výčtu jídel jsem si dala smažák a doufala, že ten eidam, který tam na tu pánev hážou, není prošlý. Snad nebyl, nic mi po něm nebylo. Jako další jídla měli jen sushi a to bych tam rozhodně neriskovala a pikantní kýtu.. tu jsem fakt ráda, že jsem si nedala.
Překvapilo mě, že i přesto, že jsem startovací čáru měli všichni stejnou, nás osud zavál každého jinam. Dokonce se našli tací, kteří nebyli zaváti vůbec nikam a neodehrála se podle mě v jejich životech za tu dobu žádná změna. Většina mě ale svými příběhy překvapila.
Samozřejmě je ze spousta holek už máma, u někoho několikanásobná. Ale skoro se nezměnily. Z jednoho spolužáka je dokonce táta. Což je ještě větší překvapení než by to bylo u kohokoli jinýho.
Nakonec ten slučák byl fajn a byla jsem ráda, že jsem šla.
P.S. fotka je značně anonymizovaná, protože ani od jednoho ze spolužáků nemám povolení ke zveřejňování fotek.
Tak zase za 10 let 😁
Komentáře
Okomentovat