"Název závěrečné práce vymýšlejte až na konec." Klade nám na srdce při jedný z posledních přednášek na postgraduálu jeden fajn kantor. Jako je fakt chytrej a i jedním z těch, ke kterým fakt vzhlížím... ale název až na konec? Tohle mám říct komisi, která mi má schválit téma a cíl závěrečný práce?
"Milá komise, chci, abyste mi schválili téma závěrečný práce, u který netuším ani cíl, ani název, ale celou svojí bytostí toužím něco napsat. Dáte mi svůj hlas? Tady máte koblihu." No, asi to takhle nepůjde a já si i přesto, že jeden z předních lidí školy radí opak, budu muset zvolit nějaký to téma. Jelikož tohle už není tak úplně akademický studium, ale spíš profesní, tak už nemusím nutně psát o ukotvení smlouvy o smlouvě budoucí ve světových právních řádech nebo o právech účastníků správního řízení jako tomu bylo na předchozích výškách, ale můžu si ladně a vkusně (ani jedno mi nejde) zvolit téma z praxe. Hu hů. Nervozita narůstá.
Už se vidím, jak přebírám cenu Magnesia Litera za nejlepší praktickou práci z praxe, jak mi Špitálníková klepe na rameno a říká mi, jak jsem dobrá, že jí to trvalo 8 let a mně 3 měsíce. Jak se přede mnou skloní Karel Janeček a nabídne mi akcie jeho matematických firem bez počáteční investice. Vidím, jak přiběhne tým zpocených hráčů hokeje s Jardou Jágrů v čele, vezmou mě nad hlavy a křičí: "Jája na Hrad." Panečku, to je pocit.
No... aby se něco z toho, co jsem si vyfabulovala mohlo udít, asi bych měla aspoň to téma vymyslet. Tak jo, o čem budu psát? O psychopatech ve vedení? Hmm... to by mohlo značit, že píšu o sobě... Já vím Radkine Honzáku, že termín psychopat je v psychiatrii termínem neobsazeným a že psychopaté jsou dnešní jedinci s poruchou osobnosti. To já všechno vím... ale jsem lajk a budu si psát co chci. Muhehehe😂
Dobře, o psychopatech ve vedení psát tentokrát nebudu, ale příští rok začínám studovat psychinu a myslím, že se na toto téma jednou dostane, protože mám i celkem kvalitní vzorek pro obhájení výzkumný metody. Nic.. o tomhle až příště. 👿
Možná bych mohla psát o tématu, který mi třeba něco říká a o čem bych mohla psát jedním dechem. Dobře, ale i tak se pořád musíme točit na akademický půdě, takže o pozitivech prokrastinace taky psát nebudu.
O čem bych ale mohla psát je jakýmsi vhozením do vody managementu před více než 3 lety. Mohla bych psát o tom, jak mi nikdo neřekl, co mám dělat, jak jsem čuměla do monitoru a netušila jsem, jaká je vlastně moje role. Jak jsem dostávala celkem hustou čočku za něco, co mi nikdo neřekl, že mám dělat a tak podobně. Hele, stojí mi chlup na předloktí, to je ono.. zde jsem člověkem, o tom budu psát.
Zase už vidím ty plakající davy, jak si to čtou a kývou nad textem. Už slyším to: "Já jsem to taky prožila, nejsi na to sama." Už vidím, jak budu zavalena e-maily, kde mi budou psát přední manažeři z Velké čtyřky a budou mi psát jejich příběhy. Už se vidím u kulatého stolu v intimním studiu Martina Veselovského, jak mi podává ruku a říká: "Dovolte mi podat Vám ruku. Bude to pro mě zážitek do konce života." O bože, jsem tomu tak blízko.
Tak jo, zase zpátky ze sci-fi na Zem... Téma mojí práce zní: Úskalí působnosti juniorních manažerů při manažerské práci. Původně jsem to téma měla koncipovaný jako Úskalí juniorních manažerů při manažerské práci, ale vedoucímu práce, kterýho jsem si vybrala s tím, že nikdo jinýho prostě nechci, navrhnul tuhle modalitu (úpravu). Popravdě jedním blbým slovem vlastně změnil celou mojí práci a já zas a znova budu uvažovat o tý zatracený působnosti.... jakožto právníka mě hned napadne působnost ve smyslu právního řádu a to mi nedává vůbec smysl... Vedoucím mojí práce je ale psycholog a manažer, takže se předimenzuju a pokusím se o tom slovu "působnost" uvažovat v mezích psychologie.
Držte mi palce a až bude ta velká sláva při předávání cen, zarezervuju vám místo v přední řadě.
💥
Komentáře
Okomentovat