Přeskočit na hlavní obsah

Trapas na Štrosu

 "Půjdeš s náma grilovat do Stromovky?" píše mi moje káma a zároveň kolegyně z práce. Měla celkem štěstí, že se ztrefila právě do jednoho dne v roce, kdy se mi chce někam jít mezi lidi a ještě s nima jíst.

"Bude tam hodně lidí?" ptám se tý kámy. "Néééééééééééééééééééééééééééééé, jenom já, Srnka a její namakanej kámoš."

"Tak teda jo." 

Sešly jsme se už nevím kde, je dost možný, že u ní doma, narvaly asi 2 tuny masa a tři hektary zeleniny do PAPÍROVÝCH tašek a vydaly se do Stromovky. Cesta do Stromovky z jejího doupěte není vůbec jednoduchá, musíte jako pitomci přestupovat asi 3 krát a do toho sebou táhnete ty papírový tašky narvaný klonamem a paradajkama. Z jedný nám vykukoval čerstvej tymián, kterej káma urvala na balkóně z květináče.

Musely jsme přestoupit na Štrosmajráku (sorry za chybu v tom slově, ale jsem líná hledat, jak se to píše správně) a pak se vydat na Výstaviště. Nic komplikovanýho, prostě vezmeš ty papírový hadry a přestoupíš.

Milý čtenáři, pokud to ještě nevíš, tak my to už víme a jelikož to víme, tak se cítím jako takový papírový ambasador a musím ti říct, že papírový tašky jsou naprosto k ničemu. Jejich stav "k ničemu" se ještě o to víc umocňuje, když to těch tašek z PAPÍRU narveš neforemnou zeleninu a maso, ze kterýho vyčnívá kost, která ti celkem se slušnou jistotou tu PAPÍRVOVOU tašku prorve.

Co čert nechtěl, tak nám se skutečně ta jedna taška prorvala a po celým Štrosu se rozkutálely rajčata, papriky, okurka hadovka, která se někde kutálí ještě dneska, vypadla nám cibule, kterou zabila tramvaj a tymián nám někdo vehementně zašlápl... jestli měl ten dotyčný delikvent na botě hovno nebo ne jsme neřešily. Jedna aktérka tohodle nesmyslu vytáhla malou tašku z nejmenovaného obchodního řetězce Rossman a narvala tam přejetou cibuli, prdlý rajče a papriku od kamínků. Zbylý věci jsme prostě narvaly do další PAPÍROVÝ tašky.

Na místo určení jsme dojely, došly, dobloudily se, protože jsem šly podle skvělý appce Mapy.něco a ta nás provedla celou Stromovkou až k cíli...

Když jsme tam přistály s těma PAPÍROVÝMA taškama a s tim zbytkem, co nám nikde neutekl nebo ho nepřejela tramvaj, tak jsme zjistily, že z jednoho namakanýho kámoša jsou 4 multikulti people. Kteří spolu na střídačku mluvili česky, anglicky, hebrejsky a starověkou egyptštinou krále Imhotepa. Namakanej kámoš vypadal jako lenochod Sid z Doby ledový a i přesto, že věděl, že jsme stejně, jako on národa českého, tak na nás mluvil anglicky. Já jsem jako správný introvert neodpovídala a káma na něj zpátky mluvila česky. Chceš-li příklad, milý čtenáři, zde jej máš: Sid přežvykuje maso se zeleninou s kamenem z pod tramvaje a zeptá se: Which kind of herbs did you use? (Jaký bylinky jste tam daly) - já - ignor. Káma: "Tymián."

Rychle jsme dogrilovali, popadli Srnku s jejím námořním kufrem, ve kterém vezla grill a zdrhly.

Kámo, až budeš příště grilovat s pár přáteli, nezapomeň mi dát vědět, určitě přijdu. Teda pokud budu mít čas. Ale nejspíš ten termín už něco mám.

👀


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r