"Půjdeš s náma grilovat do Stromovky?" píše mi moje káma a zároveň kolegyně z práce. Měla celkem štěstí, že se ztrefila právě do jednoho dne v roce, kdy se mi chce někam jít mezi lidi a ještě s nima jíst.
"Bude tam hodně lidí?" ptám se tý kámy. "Néééééééééééééééééééééééééééééé, jenom já, Srnka a její namakanej kámoš."
"Tak teda jo."
Sešly jsme se už nevím kde, je dost možný, že u ní doma, narvaly asi 2 tuny masa a tři hektary zeleniny do PAPÍROVÝCH tašek a vydaly se do Stromovky. Cesta do Stromovky z jejího doupěte není vůbec jednoduchá, musíte jako pitomci přestupovat asi 3 krát a do toho sebou táhnete ty papírový tašky narvaný klonamem a paradajkama. Z jedný nám vykukoval čerstvej tymián, kterej káma urvala na balkóně z květináče.
Musely jsme přestoupit na Štrosmajráku (sorry za chybu v tom slově, ale jsem líná hledat, jak se to píše správně) a pak se vydat na Výstaviště. Nic komplikovanýho, prostě vezmeš ty papírový hadry a přestoupíš.
Milý čtenáři, pokud to ještě nevíš, tak my to už víme a jelikož to víme, tak se cítím jako takový papírový ambasador a musím ti říct, že papírový tašky jsou naprosto k ničemu. Jejich stav "k ničemu" se ještě o to víc umocňuje, když to těch tašek z PAPÍRU narveš neforemnou zeleninu a maso, ze kterýho vyčnívá kost, která ti celkem se slušnou jistotou tu PAPÍRVOVOU tašku prorve.
Co čert nechtěl, tak nám se skutečně ta jedna taška prorvala a po celým Štrosu se rozkutálely rajčata, papriky, okurka hadovka, která se někde kutálí ještě dneska, vypadla nám cibule, kterou zabila tramvaj a tymián nám někdo vehementně zašlápl... jestli měl ten dotyčný delikvent na botě hovno nebo ne jsme neřešily. Jedna aktérka tohodle nesmyslu vytáhla malou tašku z nejmenovaného obchodního řetězce Rossman a narvala tam přejetou cibuli, prdlý rajče a papriku od kamínků. Zbylý věci jsme prostě narvaly do další PAPÍROVÝ tašky.
Na místo určení jsme dojely, došly, dobloudily se, protože jsem šly podle skvělý appce Mapy.něco a ta nás provedla celou Stromovkou až k cíli...
Když jsme tam přistály s těma PAPÍROVÝMA taškama a s tim zbytkem, co nám nikde neutekl nebo ho nepřejela tramvaj, tak jsme zjistily, že z jednoho namakanýho kámoša jsou 4 multikulti people. Kteří spolu na střídačku mluvili česky, anglicky, hebrejsky a starověkou egyptštinou krále Imhotepa. Namakanej kámoš vypadal jako lenochod Sid z Doby ledový a i přesto, že věděl, že jsme stejně, jako on národa českého, tak na nás mluvil anglicky. Já jsem jako správný introvert neodpovídala a káma na něj zpátky mluvila česky. Chceš-li příklad, milý čtenáři, zde jej máš: Sid přežvykuje maso se zeleninou s kamenem z pod tramvaje a zeptá se: Which kind of herbs did you use? (Jaký bylinky jste tam daly) - já - ignor. Káma: "Tymián."
Rychle jsme dogrilovali, popadli Srnku s jejím námořním kufrem, ve kterém vezla grill a zdrhly.
Kámo, až budeš příště grilovat s pár přáteli, nezapomeň mi dát vědět, určitě přijdu. Teda pokud budu mít čas. Ale nejspíš ten termín už něco mám.
👀
Komentáře
Okomentovat