V nový práci mám takový vrtoch, který jsem tušila vždycky, tak nějak mi vždycky dejchal na hřbet, ale snažila jsem se ho někam schovat, protože kdybych si to něco napsala do životopisu nebo to zveřejnila na mým veřejným insta, tak by se mohlo stát, že bych byla do vybudování mé snové firmy nezaměstnatelná.
👀
Určitě se teď chytáte za hlavu, krčíte čelo, obracíte oči v sloup a říkáte si v duchu:" No, tak co tam pro nás máš dál."
Ono vás to možná tolik nepřekvapí jako mě, páč na mě ti, kdo mě znají koukají trochu jinak než já sama na sebe... protože já pro sebe jsem samozřejmě princezna Fantagíro, mými kamarádi jsou Malá mořská víla a Šupinka a žiju v Zemi Nezemi... no dobře, dost trapností... už k věci.
Autorita je to... zkrátka mám celkem problém s uznáním (i poznáním autorit)... otevřeně a zcela bez přetvářek... kdybych s tím měla problém jenom já, šušňala si to někde vzadu nebo pod stolem, tak by to zase takový prů.. problém nebyl, ale ono je to na mně prej vidět. Prý že pohrdám někým, kdo je mou autoritou. A prý tomu ještě nasazuju korunu, když se slušně s rukama v bok zeptám: "A autorita by měl bejt kdo jako?"
Divný no... řekla bych, že je to normální otázka jako dáš si kakao nebo párek... no prostě běžná hovorová otázka.. vždycky mi na škole vštěpovali, že když něco nevím, tak se mám zeptat.. tak se holt ptám.
Protože ta autorita, co mi má být autoritou nejspíš stojí o mojí působnost v nový práci... (právě jsem se zamyslela nad tím, co to pro mě znamená a zjistila jsem, že nic)... tak mi dal takový krásný úkol. Mám napsat 10 věcí, které pro mě definujou autoritu.
Moje autorita, co mi má být autoritou zřejmě netuší, jak ráda píšu, jak ráda filozofuju, jak ráda slovíčkařím a jak ráda se v něčem hnípu. Kdyby to ta osůbka totiž věděla, nikdy by mi takový úkol, co jí pak zaměstná víc než mě, nedala. Cha cha cha. Chceš obcovat s ďáblem? Tak zažij peklo 😁😁😁
Nebudu Tě, můj milý čtenáři, unavovat těmi řádky, které jsem vyprodukovala na téma: co je pro mě autorita. Nemusím ani říkat, že ta autorita teda přišla a říká mi, že jsem nesplnila zadání. V očích se mi objevil plamínek a cítila jsem, jak se mi z hlavy derou čertovský rohy. Zřejmě to bylo na mě poznat... ta autorita sama řekla. "Asi jsem to zadal příliš obecně. Děkuji za spolupráci."
Právě jsem mu asi ukázala, jak vypadá autorita 👿😁😁
P.S. celý tento příběh je samozřejmě smyšlený, podobnost hlavních i vedlejších postav se skutečnými lidmi je opravdu čistě náhodná
Komentáře
Okomentovat