Přeskočit na hlavní obsah

Chceš obcovat s ďáblem? Tak zažij peklo!

 V nový práci mám takový vrtoch, který jsem tušila vždycky, tak nějak mi vždycky dejchal na hřbet, ale snažila jsem se ho někam schovat, protože kdybych si to něco napsala do životopisu nebo to zveřejnila na mým veřejným insta, tak by se mohlo stát, že bych byla do vybudování mé snové firmy nezaměstnatelná.

👀

Určitě se teď chytáte za hlavu, krčíte čelo, obracíte oči v sloup a říkáte si v duchu:" No, tak co tam pro nás máš dál."

Ono vás to možná tolik nepřekvapí jako mě, páč na mě ti, kdo mě znají koukají trochu jinak než já sama na sebe... protože já pro sebe jsem samozřejmě princezna Fantagíro, mými kamarádi jsou Malá mořská víla a Šupinka a žiju v Zemi Nezemi... no dobře, dost trapností... už k věci.

Autorita je to... zkrátka mám celkem problém s uznáním (i poznáním autorit)... otevřeně a zcela bez přetvářek... kdybych s tím měla problém jenom já, šušňala si to někde vzadu nebo pod stolem, tak by to zase takový prů.. problém nebyl, ale ono je to na mně prej vidět. Prý že pohrdám někým, kdo je mou autoritou. A prý tomu ještě nasazuju korunu, když se slušně s rukama v bok zeptám: "A autorita by měl bejt kdo jako?" 

Divný no... řekla bych, že je to normální otázka jako dáš si kakao nebo párek... no prostě běžná hovorová otázka.. vždycky mi na škole vštěpovali, že když něco nevím, tak se mám zeptat.. tak se holt ptám.

Protože ta autorita, co mi má být autoritou nejspíš stojí o mojí působnost v nový práci... (právě jsem se zamyslela nad tím, co to pro mě znamená a zjistila jsem, že nic)... tak mi dal takový krásný úkol. Mám napsat 10 věcí, které pro mě definujou autoritu. 

Moje autorita, co mi má být autoritou zřejmě netuší, jak ráda píšu, jak ráda filozofuju, jak ráda slovíčkařím a jak ráda se v něčem hnípu. Kdyby to ta osůbka totiž věděla, nikdy by mi takový úkol, co jí pak zaměstná víc než mě, nedala. Cha cha cha. Chceš obcovat s ďáblem? Tak zažij peklo 😁😁😁

Nebudu Tě, můj milý čtenáři, unavovat těmi řádky, které jsem vyprodukovala na téma: co je pro mě autorita. Nemusím ani říkat, že ta autorita teda přišla a říká mi, že jsem nesplnila zadání. V očích se mi objevil plamínek a cítila jsem, jak se mi z hlavy derou čertovský rohy. Zřejmě to bylo na mě poznat... ta autorita sama řekla. "Asi jsem to zadal příliš obecně. Děkuji za spolupráci."

Právě jsem mu asi ukázala, jak vypadá autorita 👿😁😁

P.S. celý tento příběh je samozřejmě smyšlený, podobnost hlavních i vedlejších postav se skutečnými lidmi je opravdu čistě náhodná



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r