Moje každodenní srandy a šprýmy

 Přesně podle názvu příspěvku, tenhle den byl prostě divnej. Nejen, že jsem se celá spálila na škvarek a čekaly mě tři dost nehezký dny plný bolesti a naštvání, ale celej ten den byl prostě zvláštní. Měly jsme jít s kamarádkou na Petynku se opalovat, cachtat a zkrátka si opékat dozlatova naše mladá těla. Ráno jsem vstala a nikam se mi nechtělo. Prostě v nedělí brzo vstávat nechceš, chceš ležet, dívat se do stropu, pak se najíst a zase se věnovat aktivitě, kterou jsi dělala před tím. Ale vstala jsem. Ve vlaku byla první perla, Nastoupím do vlaku a jelikož jsem slušně vychovaná mladá dívka, zeptala jsem se ženy vypadající jako muž, zda-li s k ní mohu přisednout. Kdyby bylo místo jinde, sednu si tam. Místo ale nebylo, tak jsem byla odkázána na tuto ladyboyandu. Ženomuž nebo mužožen mi odpovědělo moc mile a sympaticky. Znělo to jako by se kráva telila s bejkem, kterýho do pindíka bodlo milion včel. Zkusím to vyjádřit nějakou vhodnou citoslovací: "mhůůůů" ozvalo se. Jelikož řeči t

 Nedávno mi jeden člověk podíval hodně pěkný příběh. Povídal ho s takovým entuziasmem, zápalem, slzami v očích, že jsem si řekla, že něco takovýho  na svém blogu prostě chci. 💛 Šestiletý chlapec jezdí každý prázdniny k babičce vlakem. Vždy ho doprovází rodiče, kteří ho v pořádku zavedou k babičce, pak nastoupí zpátky na vlak a celou cestu jedou zpátky. Chlapec jednoho předprázdninového rána přijde za tatínkem a říká:" Tati, já bych chtěl zkusit jet sám vlakem za babičkou." "Jsi ale ještě malý a cesta je dlouhá." řekne tatínek. "To nevadí, já to zkusit chci." "Tak dobře.", tatínek si na chvíli odběhne, za chvíli se vrátí a přijde s přeloženým lístkem v ruce, který mu strčí do kapsy. "Kdyby bylo nejhůř" řekne tatínek po té, co lístek chlapci zastrčí do kapsy. Chlapec tedy nasedne sám do vlaku, usadí se do kupé a vlak se rozjede. Všude okolo je spousta cizích lidí, dívají se na něj, že je tak malý a jede sám. Chlapec dostane přirozeně str

Inspirovala jsem sama sebe při psaní příspěvku "Šílený rande" na tomhle blogu a řekla jsem si, že sepíšu největší perličky své randící kariéry. Opět - nechci nikomu ublížit, proto budu jména uvádět spíš jako přezdívky. Všechny přezdívky jsou vymyšlený tak, aby byly vtipný, k zážitkům si vždy něco málo přidám nebo něco uberu. Jádro pudla je ale pravdivý. Pokud se náhodou najdeš v nějakým rande, který budu popisovat, řekni si: "Je to kráva, ještě, že už s ní nejsem" 💛🐄 1. Tě svezu domů Viděla jsem ho dvakrát v životě, byli jsme na dvou rande, jedno bylo v kavárně, druhý na večeři po kinu. Zdál se být celkem fajn, ale něco mi na něm nesedělo. Nevěděla jsem co, ale řekla jsem si, že možná každýho analyzuju až moc. Po našem druhém rande mi nabídl, že mě hodí domů. Tehdy jsme bydlela v jednom podnájmu nedaleko Prahy. "Jo jasně, proč ne. To budeš hodnej." Auto měl zaparkovaný u Anděla. Prvně jsem tedy viděla jeho auto. Můžete mě začít soudit - tři dva jedna teď

Není to úplně aktuální, takhle událost je stará spousta let, kdy jsem ještě byla na škole, tuším, že ve čtvrtým ročníku výšky. Zapomenout se ale nedá. 😂 Jestli se svět zblázní a tenhle příspěvek se dostane k tomu člověku, o kterém je, tak chci, aby věděl, že není záměrem mu ublížit nebo zesměšnit, i když to tak bude vypadat. Koneckonců moje příspěvky jsou takový Werichoviny a tak je potřeba je i brát. 💛 Ten rok jsem randila s jedním klukem, kterýho jsem potkala na brigádě na recepci. Zaučoval mě na tu brigádu a sám měl v úmyslu frnknout na nějakou jinou práci na full time. Vystudoval tuším bakaláře na vysoký škole ekonomie a managementu. Nepřidal mi ničím zajímavý, spíš takový zpomalený a celkově divný. Ale jako zaškolovatel a zaučovatel působil moc mile. Pak jsme se nějakou dobu neviděli a jednoho pátečního dne jsme si dohodli rande. Nikdy nikomu nedokážu vysvětlit, proč jsem na to rande šla, ale šla. Tohle rande ještě není randetem, o kterém chci psát. Zkrátka rande dopadlo tak, že

 "Devětkrát upadni, desetkrát vstaň." "Neobviňuj druhé, že tě zklamali. Obviňuj sebe, že jsi od nich čekal až příliš." "Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš." "Já po něm kamenem, on po mně chlebem." "Jak se do lesa volá, až se ucho utrhne." Známe to asi všichni. Když ne všichni, tak já to znám. Motta, citáty, životní pravdy. Jasně, všechny mají pravdu, všechny vypovídají o tom, že zkrátka ten člověk nebo skupina, která citát vymyslela, pravděpodobně objevila vyrovnanost a životní pravdu. Jasně, všechny ty citáty jsou strašně fajn.  Ale bez toho, aby to člověk na vlastní kůži zažil, je to k ničemu... Znáte to, jak říkal Demosthenes: "Nebudou si pamatovat, co jste říkali, nebudou si pamatovat, co jste měli na sobě, ale budou si pamatovat, jak se u toho cítili."  Nezabíhám tedy k těmto citátům, ale chci to vtělený moudro do citátů prožít, zažít na vlastní kůži, ať už je to, co je to. Jestli to mám ve svým životě prožít, tak to proží