Přeskočit na hlavní obsah

Divnej den

 Přesně podle názvu příspěvku, tenhle den byl prostě divnej. Nejen, že jsem se celá spálila na škvarek a čekaly mě tři dost nehezký dny plný bolesti a naštvání, ale celej ten den byl prostě zvláštní.

Měly jsme jít s kamarádkou na Petynku se opalovat, cachtat a zkrátka si opékat dozlatova naše mladá těla. Ráno jsem vstala a nikam se mi nechtělo. Prostě v nedělí brzo vstávat nechceš, chceš ležet, dívat se do stropu, pak se najíst a zase se věnovat aktivitě, kterou jsi dělala před tím. Ale vstala jsem.

Ve vlaku byla první perla, Nastoupím do vlaku a jelikož jsem slušně vychovaná mladá dívka, zeptala jsem se ženy vypadající jako muž, zda-li s k ní mohu přisednout. Kdyby bylo místo jinde, sednu si tam. Místo ale nebylo, tak jsem byla odkázána na tuto ladyboyandu. Ženomuž nebo mužožen mi odpovědělo moc mile a sympaticky. Znělo to jako by se kráva telila s bejkem, kterýho do pindíka bodlo milion včel. Zkusím to vyjádřit nějakou vhodnou citoslovací: "mhůůůů" ozvalo se. Jelikož řeči tohoto kmene nerozumím a učit se jí nebudu, sebrala jsem odvahu a k tomu trpícímu zvířeti se teda sedla. Cesta ubíhala a já vystoupila vesele na Veleslavíně a štrádovala si to vstříc tramvaji. Cesta k tramvaji vede přes přejezd.

Zrovna jsem se trefila do té jediné hodiny, kdy jede v tom dni vlak a musela jsem tak čekat, až se padající závory znovu vytáhnout po projetí vlaku. Vlak vesele projel, závory se zvedly a já si to štrádovala přes koleje. Šla jsem jediná, ostatní čuměli na něco a já nevěděla na co. Ale nechtěla jsem to zjišťovat. Jakmile jsem svou malou nožku položila na první kolej, která mi stála v cestě, slyšela jsem policejní houkačku. Nevzrušovala jsem se, protože houkačky nějaký ten pátek do našich životů prostě patří. Hned po houkačkách vedle mě zastavilo auto a v něm seděl policista alias "jsem na první směně a změním svět", který otevřel okínko, vzal si sluneční brýle (kdybych byla v Man in black, určitě by vytáhl i ten ovladač na vymazání paměti) a zahulákal na mě: "Slečínko, tohle bylo naposledy, kdy jste nerespektovala blikání červených světel a šla jste na koleje. Neviděla jste, že ostatní občané řádné čekají?" Nevěděla jsem co říct a tak jsem se jenom pitomě usmála, možná jsem udělala něco jako pukrle a řekla jsem: "Nikdy více opakovat se nebude." Policista si sundal sluneční brýle, aby lépe viděl na cestu a pokračoval honit další kriminálníky, kteří nerespektují zákon.

Nalezu do tramvaje a jsem trochu znepokojená tím, že jsem ten den potkala samé nesympoše. Ale nevadí, čeká mě fajn den, v duchu jsem si říkala. Jsem v tramvaji a stojím, protože je plná. V tom přistoupí paní z Ukrajiny s obrovským kufrem, kde měla podle váhy ukořistěný ruský tank a najede mi s ním na nohu. Strašně řvu, nadávám a jsem hodně hnusná. Ostatní spoluobčané začínají z kapes a vaků vytahovat kameny a tak zklapnu.

S kamarádkou jsme si to na Petynce moc užily. Kdybych se nespálila a neměla tři dny bolesti a zimnice, byl by ten zážitek určitě mnohem lepší.

Dnes už vím, že jsou na světě lidé, kteří hovoří zvířecí řečí, musím počkat, až světýlko dobliká a jakmile uvidím ženu s kufrem, mám se rychle klidit. 

👅😂


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r