Přesně podle názvu příspěvku, tenhle den byl prostě divnej. Nejen, že jsem se celá spálila na škvarek a čekaly mě tři dost nehezký dny plný bolesti a naštvání, ale celej ten den byl prostě zvláštní.
Měly jsme jít s kamarádkou na Petynku se opalovat, cachtat a zkrátka si opékat dozlatova naše mladá těla. Ráno jsem vstala a nikam se mi nechtělo. Prostě v nedělí brzo vstávat nechceš, chceš ležet, dívat se do stropu, pak se najíst a zase se věnovat aktivitě, kterou jsi dělala před tím. Ale vstala jsem.
Ve vlaku byla první perla, Nastoupím do vlaku a jelikož jsem slušně vychovaná mladá dívka, zeptala jsem se ženy vypadající jako muž, zda-li s k ní mohu přisednout. Kdyby bylo místo jinde, sednu si tam. Místo ale nebylo, tak jsem byla odkázána na tuto ladyboyandu. Ženomuž nebo mužožen mi odpovědělo moc mile a sympaticky. Znělo to jako by se kráva telila s bejkem, kterýho do pindíka bodlo milion včel. Zkusím to vyjádřit nějakou vhodnou citoslovací: "mhůůůů" ozvalo se. Jelikož řeči tohoto kmene nerozumím a učit se jí nebudu, sebrala jsem odvahu a k tomu trpícímu zvířeti se teda sedla. Cesta ubíhala a já vystoupila vesele na Veleslavíně a štrádovala si to vstříc tramvaji. Cesta k tramvaji vede přes přejezd.
Zrovna jsem se trefila do té jediné hodiny, kdy jede v tom dni vlak a musela jsem tak čekat, až se padající závory znovu vytáhnout po projetí vlaku. Vlak vesele projel, závory se zvedly a já si to štrádovala přes koleje. Šla jsem jediná, ostatní čuměli na něco a já nevěděla na co. Ale nechtěla jsem to zjišťovat. Jakmile jsem svou malou nožku položila na první kolej, která mi stála v cestě, slyšela jsem policejní houkačku. Nevzrušovala jsem se, protože houkačky nějaký ten pátek do našich životů prostě patří. Hned po houkačkách vedle mě zastavilo auto a v něm seděl policista alias "jsem na první směně a změním svět", který otevřel okínko, vzal si sluneční brýle (kdybych byla v Man in black, určitě by vytáhl i ten ovladač na vymazání paměti) a zahulákal na mě: "Slečínko, tohle bylo naposledy, kdy jste nerespektovala blikání červených světel a šla jste na koleje. Neviděla jste, že ostatní občané řádné čekají?" Nevěděla jsem co říct a tak jsem se jenom pitomě usmála, možná jsem udělala něco jako pukrle a řekla jsem: "Nikdy více opakovat se nebude." Policista si sundal sluneční brýle, aby lépe viděl na cestu a pokračoval honit další kriminálníky, kteří nerespektují zákon.
Nalezu do tramvaje a jsem trochu znepokojená tím, že jsem ten den potkala samé nesympoše. Ale nevadí, čeká mě fajn den, v duchu jsem si říkala. Jsem v tramvaji a stojím, protože je plná. V tom přistoupí paní z Ukrajiny s obrovským kufrem, kde měla podle váhy ukořistěný ruský tank a najede mi s ním na nohu. Strašně řvu, nadávám a jsem hodně hnusná. Ostatní spoluobčané začínají z kapes a vaků vytahovat kameny a tak zklapnu.
S kamarádkou jsme si to na Petynce moc užily. Kdybych se nespálila a neměla tři dny bolesti a zimnice, byl by ten zážitek určitě mnohem lepší.
Dnes už vím, že jsou na světě lidé, kteří hovoří zvířecí řečí, musím počkat, až světýlko dobliká a jakmile uvidím ženu s kufrem, mám se rychle klidit.
👅😂
Komentáře
Okomentovat