Přeskočit na hlavní obsah

Prádný motta

 "Devětkrát upadni, desetkrát vstaň."

"Neobviňuj druhé, že tě zklamali. Obviňuj sebe, že jsi od nich čekal až příliš."

"Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš."

"Já po něm kamenem, on po mně chlebem."

"Jak se do lesa volá, až se ucho utrhne."

Známe to asi všichni. Když ne všichni, tak já to znám. Motta, citáty, životní pravdy. Jasně, všechny mají pravdu, všechny vypovídají o tom, že zkrátka ten člověk nebo skupina, která citát vymyslela, pravděpodobně objevila vyrovnanost a životní pravdu. Jasně, všechny ty citáty jsou strašně fajn. 

Ale bez toho, aby to člověk na vlastní kůži zažil, je to k ničemu... Znáte to, jak říkal Demosthenes: "Nebudou si pamatovat, co jste říkali, nebudou si pamatovat, co jste měli na sobě, ale budou si pamatovat, jak se u toho cítili." 

Nezabíhám tedy k těmto citátům, ale chci to vtělený moudro do citátů prožít, zažít na vlastní kůži, ať už je to, co je to. Jestli to mám ve svým životě prožít, tak to prožít chci a je to tak správně. 

Schválně se zkuste někoho zeptat, až vám řekne nějaký citát. Zeptejte se ho, co znamená a jak došel k tomu, že to znamená to, co to znamená. Ať vám dá příklad toho moudra. Pro každýho to bude znamenat něco jinýho a je to tak SPRÁVNĚ A V POŘÁDKU.

My nejsme stejní, nejsme přes kopírák a to je prostě správně a v pořádku. Ať je to klišé nebo ne. 

Chceš se dozvědět skutečný smysl života? Zeptej se dětí. Zajímá se dítě o to, co se stalo? Má z toho deprese? Zajímá se detailně o to, co bude dělat za rok? Zajímá se o to, jak si vydělá na obživu? Zajímá ho, jak ho vnímají ostatní? Do určitýho věku ne. Než ho to někdo naučí...

Dokud ta moudra neprožiješ a nezažiješ, nebudou nic znamenat. Jsou to potom jenom prázdný rady, nic víc a že těch prázdných, zbytečných rad dostáváme.

Jako obrázek tomuhle příspěvku jsem si vybrala prázdnou zavařovačku. Jestli vás zajímá proč, tak je to z toho důvodu, že je ta zavařovačka prázdná. Víš, co tam bylo před tím, než byla prázdná? Můžeš se domnívat, ale nevíš to skutečně. Dokud to sám nepoznáš, nikdy nezjistíš, co tam skutečně bylo, jak to vonělo, jak to chutnalo, kolik práce dalo to uvařit, zavařit, vypěstovat. Dokud je to prázdný, je to prázdný. Stejně jako motto bez poznání.



Já například na rady odpovídám: Hmmm 😂

Když mě někdo žádá o radu, nedostane ji. Neradím.

Když se někdo zeptá: "Jak bys to udělala ty?"... několikrát řeknu: "Mám to určitě jinak než ty, ale  já bych to osobně udělala takhle, takhle a takhle. Ale každá to máme jinak. Udělej to tak, jak to cítíš a chceš ty."

Mottům a citátům zdar 💋

Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n
Okomentovat
Další informace

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st
Okomentovat
Další informace

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r
Okomentovat
Další informace