Není to úplně aktuální, takhle událost je stará spousta let, kdy jsem ještě byla na škole, tuším, že ve čtvrtým ročníku výšky. Zapomenout se ale nedá. 😂 Jestli se svět zblázní a tenhle příspěvek se dostane k tomu člověku, o kterém je, tak chci, aby věděl, že není záměrem mu ublížit nebo zesměšnit, i když to tak bude vypadat. Koneckonců moje příspěvky jsou takový Werichoviny a tak je potřeba je i brát. 💛
Ten rok jsem randila s jedním klukem, kterýho jsem potkala na brigádě na recepci. Zaučoval mě na tu brigádu a sám měl v úmyslu frnknout na nějakou jinou práci na full time. Vystudoval tuším bakaláře na vysoký škole ekonomie a managementu. Nepřidal mi ničím zajímavý, spíš takový zpomalený a celkově divný. Ale jako zaškolovatel a zaučovatel působil moc mile.
Pak jsme se nějakou dobu neviděli a jednoho pátečního dne jsme si dohodli rande. Nikdy nikomu nedokážu vysvětlit, proč jsem na to rande šla, ale šla. Tohle rande ještě není randetem, o kterém chci psát. Zkrátka rande dopadlo tak, že jsme si celkem sedli a začali jsme spolu chodit. Aniž by mě teda nějak přitahoval nebo bych měla touhu s ním zůstat do konce svých dní. Opravdu netuším, proč jsem s ním chodila.
Byli jsme spolu asi měsíc a on měl narozeniny. Tuším, že byly v červenci. Koupila jsem mu nějaký parfém a trenky z Trenýrkárny. Byl na nich nějaký strašně vtipný obrázek. Byl až tak vtipný, že vlastně nevím, co na něm bylo. 😁
Ten den, kdy měl narozeniny jsme je šli spolu jakože oslavit. A začalo to skřípat už od začátku naší schůzky. Měli jsme sraz před cinemaxem v 17:00 h. Já tam byla trochu dřív a tak jsem si sedla na lavičku a čekala. Když bylo 17:15, volám mu (říkejme mu třeba Weird), volám Weirdovi a říkám: "Kde jsi? Měli jsme sraz v 17:15." Weird mi divným hlasem odpověděl: "Pardón, šel jsem do Billy."
V tu chvíli mě napadlo udělat to, co už jsem udělala nesčetněkrát - odejít. Nemám ráda, když někdo neplní čas, na který jsem se dohodli a nedokáže se ani sám omluvit. Takže už jsem byla trochu naštvaná - ne trochu, prostě jsem přestávala mít náladu na kino i na večeři, na kterou jsme se domluvili.
Přišel tedy něco okolo 17:30, neomluvil se, prostě král tvorstva dorazil.... Čekal pusu, kterou nedostal. To bych si tu pusu musela sama vyříznout. Šli jsme do kina, asi to byl hodně poutavý film, protože netuším, jak se jmenoval. Jediné, co mi utkvělo v paměti bylo, že jsem zjistila, co Weird nakupoval v Bille. Měl sebou 4 Plzně v plechu, který smrděly po celým kině, když je postupně do sebe nalil. Samozřejmě se mě zeptal: "Dáš si pivo?" neodpověděla jsem. Chtěla jsem být neviditelná. Už jsem si moc přála, ať to skončí a to byl pouze začátek.
Po kině jsme šli na večeři do italský restaurace. Objednali jsme si jídlo a já mu popřála k narozeninám a předala dárky. K mému údivu je začal všechny tam rozbalovat. Parfém si nastříkal na všechny místa na těle. Dokonce i na džíny a na boty. Chtěla jsem zmizet, nebýt, rozplynout se.... pak vyndal ty trenky z Trenýrkárny a začal si je tam prohlížet přede všemi v restauraci. Lidi se otáčeli, ukazovali si na nás a smáli se. Přišel číšník a řekl." Pane, mohl byste to spodní prádlo schovat?" Weird odpověděl." Co jeeee?" Já jsem si dala obličej do dlaní a přála si, ať to už skončí. Strašně jsem se styděla.
Bohužel ani tohle nebyl konec.
Číšník po našem dojedení a dopití přinesl účet. "Dáš mi dvě kila?" houkl na mě před číšníkem a všemi hosty Weird. Vyndala jsem z peněženky dvě stovky, dala jsem je na stůl a omluvila se číšníkovi. Vzala jsem si kabelku a s výkřikem Weirda:"Hej kam deš, čkej na mě ne" jsme lokál opustila a mizela na metro cestou, kterou Weird nemohl objevit.
Dorazila jsem domů, zreakapitulovala si, co se právě odehrálo a napsala zprávu Weirdovi, že chci to krátký, co jsme spolu měli, ukončit.
Weird po dlouhý měsíce nechápal a dokonce mi opakovaně psal, že netuší, co se mi najednou stalo, že mu udělám krásný narozeniny a pak ho odkopnu.
Pravděpodobně ani dnes ještě nechápe.
Komentáře
Okomentovat