Přeskočit na hlavní obsah

Šílený rande

Není to úplně aktuální, takhle událost je stará spousta let, kdy jsem ještě byla na škole, tuším, že ve čtvrtým ročníku výšky. Zapomenout se ale nedá. 😂 Jestli se svět zblázní a tenhle příspěvek se dostane k tomu člověku, o kterém je, tak chci, aby věděl, že není záměrem mu ublížit nebo zesměšnit, i když to tak bude vypadat. Koneckonců moje příspěvky jsou takový Werichoviny a tak je potřeba je i brát. 💛

Ten rok jsem randila s jedním klukem, kterýho jsem potkala na brigádě na recepci. Zaučoval mě na tu brigádu a sám měl v úmyslu frnknout na nějakou jinou práci na full time. Vystudoval tuším bakaláře na vysoký škole ekonomie a managementu. Nepřidal mi ničím zajímavý, spíš takový zpomalený a celkově divný. Ale jako zaškolovatel a zaučovatel působil moc mile.

Pak jsme se nějakou dobu neviděli a jednoho pátečního dne jsme si dohodli rande. Nikdy nikomu nedokážu vysvětlit, proč jsem na to rande šla, ale šla. Tohle rande ještě není randetem, o kterém chci psát. Zkrátka rande dopadlo tak, že jsme si celkem sedli a začali jsme spolu chodit. Aniž by mě teda nějak přitahoval nebo bych měla touhu s ním zůstat do konce svých dní. Opravdu netuším, proč jsem s ním chodila. 

Byli jsme spolu asi měsíc a on měl narozeniny. Tuším, že byly v červenci. Koupila jsem mu nějaký parfém a trenky z Trenýrkárny. Byl na nich nějaký strašně vtipný obrázek. Byl až tak vtipný, že vlastně nevím, co na něm bylo. 😁

Ten den, kdy měl narozeniny jsme je šli spolu jakože oslavit. A začalo to skřípat už od začátku naší schůzky. Měli jsme sraz před cinemaxem v 17:00 h. Já tam byla trochu dřív a tak jsem si sedla na lavičku a čekala. Když bylo 17:15, volám mu (říkejme mu třeba Weird), volám Weirdovi a říkám: "Kde jsi? Měli jsme sraz v 17:15." Weird mi divným hlasem odpověděl: "Pardón, šel jsem do Billy."
V tu chvíli mě napadlo udělat to, co už jsem udělala nesčetněkrát - odejít. Nemám ráda, když někdo neplní čas, na který jsem se dohodli a nedokáže se ani sám omluvit. Takže už jsem byla trochu naštvaná - ne trochu, prostě jsem přestávala mít náladu na kino i na večeři, na kterou jsme se domluvili.

Přišel tedy něco okolo 17:30, neomluvil se, prostě král tvorstva dorazil.... Čekal pusu, kterou nedostal. To bych si tu pusu musela sama vyříznout. Šli jsme do kina, asi to byl hodně poutavý film, protože netuším, jak se jmenoval. Jediné, co mi utkvělo v paměti bylo, že jsem zjistila, co Weird nakupoval v Bille. Měl sebou 4 Plzně v plechu, který smrděly po celým kině, když je postupně do sebe nalil. Samozřejmě se mě zeptal: "Dáš si pivo?" neodpověděla jsem. Chtěla jsem být neviditelná. Už jsem si moc přála, ať to skončí a to byl pouze začátek.
Po kině jsme šli na večeři do italský restaurace. Objednali jsme si jídlo a já mu popřála k narozeninám a předala dárky. K mému údivu je začal všechny tam rozbalovat. Parfém si nastříkal na všechny místa na těle. Dokonce i na džíny a na boty. Chtěla jsem zmizet, nebýt, rozplynout se.... pak vyndal ty trenky z Trenýrkárny a začal si je tam prohlížet přede všemi v restauraci. Lidi se otáčeli, ukazovali si na nás a smáli se. Přišel číšník a řekl." Pane, mohl byste to spodní prádlo schovat?" Weird odpověděl." Co jeeee?" Já jsem si dala obličej do dlaní a přála si, ať to už skončí. Strašně jsem se styděla. 
Bohužel ani tohle nebyl konec.
Číšník po našem dojedení a dopití přinesl účet. "Dáš mi dvě kila?" houkl na mě před číšníkem a všemi hosty Weird. Vyndala jsem z peněženky dvě stovky, dala jsem je na stůl a omluvila se číšníkovi. Vzala jsem si kabelku a s výkřikem Weirda:"Hej kam deš, čkej na mě ne" jsme lokál opustila a mizela na metro cestou, kterou Weird nemohl objevit.
Dorazila jsem domů, zreakapitulovala si, co se právě odehrálo a napsala zprávu Weirdovi, že chci to krátký, co jsme spolu měli, ukončit.
Weird po dlouhý měsíce nechápal a dokonce mi opakovaně psal, že netuší, co se mi najednou stalo, že mu udělám krásný narozeniny a pak ho odkopnu.

Pravděpodobně ani dnes ještě nechápe.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r