Už víckrát ne!

Inspirovala jsem sama sebe při psaní příspěvku "Šílený rande" na tomhle blogu a řekla jsem si, že sepíšu největší perličky své randící kariéry. Opět - nechci nikomu ublížit, proto budu jména uvádět spíš jako přezdívky. Všechny přezdívky jsou vymyšlený tak, aby byly vtipný, k zážitkům si vždy něco málo přidám nebo něco uberu. Jádro pudla je ale pravdivý. Pokud se náhodou najdeš v nějakým rande, který budu popisovat, řekni si: "Je to kráva, ještě, že už s ní nejsem" 💛🐄

1. Tě svezu domů

Viděla jsem ho dvakrát v životě, byli jsme na dvou rande, jedno bylo v kavárně, druhý na večeři po kinu. Zdál se být celkem fajn, ale něco mi na něm nesedělo. Nevěděla jsem co, ale řekla jsem si, že možná každýho analyzuju až moc. Po našem druhém rande mi nabídl, že mě hodí domů. Tehdy jsme bydlela v jednom podnájmu nedaleko Prahy. "Jo jasně, proč ne. To budeš hodnej." Auto měl zaparkovaný u Anděla. Prvně jsem tedy viděla jeho auto. Můžete mě začít soudit - tři dva jedna teď, protože jeho auto bylo příšerný. Kdyby to byl student a bydlel tzv. na bytě s dalšími třemi spolubydli, tak mlčím, ale tohle byl dospělý chlap, který podle jeho slov dost vydělával a podle jeho slov měl vlastní dům. Asi jsem povrchní, ale to auto bylo špinavý, starý, otlučený... nechtěla jsem ho ale (já kráva) urazit a nasedla jsem. "Nemám dálniční známku, takže musíme jet okrskama." Moc jsem tomu nerozuměla, protože žádný okrsky k mému bydlisku nevedly, ale dobře. Jeli jsme a podívali si, ale najednou jsem zjistila, že jsme sjeli z cesty. Byli jsme úplně jinde ani nevím kde, vím jenom, že jsme jeli celkem daleko od Prahy. Začala jsem se bát. "Tak kudy já tě tam zavezu." říkal. Skoro jsem nedýchala a modlila se, ať dorazím v pořádku. Po chvíli sjel úplně z cesty a zajel na pole. Zhasl motor a chtěl se semnou líbat. Odmítala jsem. Pak si začal rozepínat kalhoty. Odvrátila jsem hlavu a řekla si, že jestli mám bejt znásilněná a zabitá v tomhle špinavým autě, tak to semnou mít jednoduchý nebude. Asi nade mnou stáli všichni svatí, protože si zase kalhoty zapnul a řekl mi: "Já si myslel, že to chceš. Proto jsi mi sedla do auta." Začala jsem dýchat a dělat blbou naivku. "Já tě ještě neznám a záleží mi na tobě. Tímhle by se to všechno pokazilo." Usmál se, nastartoval a hodil mě domů. Když jsem přišla do pokoje, který jsem měla pronajatý, zhroutila jsem se a několikrát si nadala, jak jsem tupá a že jsem teď díky svojí lehkomyslnosti a důvěřivosti mohla skončit v kufru auta rozřezaná na kusy jako Otýlie Vranská. S tímhle klukem jsem se už nikdy neviděla, všude jsem ho zablokovala. 👾

2. Bucík

Seznámili jsme se na seznamce a šli spolu poprvé na rande. Jak se říká, aby člověk nedal na první dojem, tak díky tomuhle rande na první dojem opravdu dám a už to asi mít jinak nebudu. Na seznamce mi i psal, že není nejhubenější. Což jsem ocenila a popravdě mě hned napadlo, že se mi líbit nebude, protože tlustý kluci se mi nelíbili nikdy. Jo - jsem povrchní a nestydím se za to. Zase to byla schůzka na Andělu. Byl opravdu velký, měl typickou ženskou postavu alias Věstonická Venuše. Nic, co by se mi mohlo líbit. Ale nechtěla jsem být zlá a na kafe nebo na pivo jsem s ním šla. Když jsme seděli na drinku, tak se choval dost arogantně... přitom nebyl ani hezký, ani chytrý, ani úspěšný, prostě nic. Když jsem například mluvila, tak se chytal za hlavu a dělal, jakou hovadinu jsem řekla. Bohužel na tyhle grimasy nereaguju dvakrát přívětivě a začala jsem ho všemožně zesměšňovat. To se mu asi nelíbilo a tak svojí taktiku balení alis "jsi úplně blbá" změnil na "obdivuju tě aniž bych tě znal". Bohužel to už měl u mě blbě rozjetý a bylo jasný, že na mě nezabere ani pizza na vlasci. Po tomhle všem mým kibicování mi po naší schůzce nabídl chození. Ani nevím proč jsem souhlasila. Byli jsme spolu něco přes 3 měsíce a já si vedla v módu, který jsem si osvojila na první rande. Tohle partaření bylo spíš smutný, protože se neuměl chovat, jeho kamarádi mi přišli jako z Marsu a nelíbil se mi. 👤

3. Odkud já tě znám

Tohle rande vzniklo zajímavě. Pěknej kluk mě oslovil v metru, kde jsme spolu jeli. Přejel i svojí stanici a jel semnou až na Čerňák, kde jsem měla tehdy brigádu ve firmě, která zajišťovala servis chladicích zařízení. Rozloučili jsme se a vyměnili si čísla. Pokud mě znáte, asi tušíte, jaký to byl typ. Protože se mi celý život líbí jenom jeden typ kluků 😀 Celou mojí směnu na brigádě jsme si psali. "Zejtra tě zvu na zmrzku na Stodůlky." Kývla jsem.

Druhý den jsem dorazila na Stodůlky, kde si mě vyzvedl. Měl na sobě strašně pěkný oblečení a byl ke mně strašně pozorný, koupil mi velkou zmrzku a bylo mi s ní prostě fajn. Hladil mi ruku, pak mi hladil tvář a říkal, jak jsem pěkná a jak by mě rád poznal víc. Jak tak sedíme, kecáme a jíme tunu zmrzliny, začne mi být nějaký povědomý, jako bych ho už někde viděla nebo ho znala. "Kde já jsem tě viděla." řekla jsem nahlas. "To přece víš ne?" říkal kluk. "Takže jsme se už někdy viděli? Kde?" Vyndal si z kapsy telefon a ukázal mi děsivou fotku. Na fotce byl on, za krkem (jakože na koni ííííííhahááá) měl malý dítě, vedle něj stála moje kolegyně z druhý brigády z banky a měla těhotenský břicho. V tom mi to došlo... známe se, protože když ta kolegyně před TÝDNEM šla na mateřskou před porodem, tak jí tam byl pomáhat stěhovat věci, které měla v kanclu. Takže odtud se známe. V tu chvíli se mi udělalo blbě, dojedla jsem zmrzlinu, řekla jsem mu, že je mi z něj špatně a odešla. Nikdy jsme se pak neviděli. Já jen občas viděla někde nějakou fotku na sociálních sítích a bohužel mi kolegyně po porodu druhého dítka poslala love photo bezprostředně po porodu, kde byla ona, mimčo a dojatý tatínek, který mě chtěl poznat víc😬

4. Psychopat

Opět seznamka. Tentokrát se mělo jednat o vysokého mého tipa, dokonce s vysokou školou. Viděli jsme se párkrát a vždycky to bylo šílený. Opět netuším, proč jsem se s ním vídala, když to bylo vždycky tak hrozný. Některý rande jsem i ukončovala tak, že jsem bez rozloučení prostě odešla. První rande bylo asi nejhorší, protože bylo -20 stupňů venku a my se měli setkat opět na Andělu před Potrefenou husou. Čekala jsem tam na něj přes 20 minut venku (já kráva) a pak mi to nedalo a napsala jsem mu: "Přijdeš nebo mě tady necháš umrznout." "Já jsem tady." odepsal hned. Okolo sebe jsem ale nikoho neviděla. Tak jsem mu zavolala. "No kde jsi? Já tě tady nevidím." "Stojím u KFC, protože jsem nevěděl, kde je Potrefená husa." Tenkrát jsem se měla sbalit a okamžitě jít domů. Nešla... v restauraci mě posadil zády ke vstupním dveřím, protože má rád čerstvý vzduch. Samozřejmě jsem dostala chřipku a byla jsem týden doma. Naše setkávání skončilo celkem nešťastně, když jsem šla jednou s holkama pařit. Ráno jsem se vzbudila a čekala na mě v mobilu velmi milá sms od psychopata: "Doufám, že sis vzala postynor." Strašně mě to vytočilo. Dělal, jako bych nebyla s holkama, ale na nějakým tahu s bandou chlapů. Napsala jsem mu snad nejhorší zprávu v mém životě a zablokovala si ho. Zpětně si uvědomuju, že vykazoval hned několik psychopatologických jevů, které mají lidi s narcistickou poruchou osobnosti. Je tedy celkem vysoká pravděpodobnost, že je dneska v psychiatrický léčebně, kam bezesporu patří. Tady jsem si nic nepřidala, ani nic neubrala. 💣

5. Bez chemie ani ránu

Celkem dlouho jsem přemýšlela, jak tohohle posledního nazvu, aniž bych ho nějak urazila. Považovala jsem ho celkem značnou dobu za fakt dobrýho přítele, ke kterýmu jsem se jednoduše nechovala fér a využívala jeho zamilovanosti do mě a jeho dobroty. Jo.. i taková dokážu bejt. Byl to kluk s vysokou školou, tenkrát pracoval v jednom baráku s výstavama u Václaváku. Opět jsme se poznali na seznamce. Seznamka vám možná zprostředkuje pokec na úrovni, možná vám zabije čas, třeba vám ukáže někoho, kdo se vám celkem líbí, i když to není úplně váš typ na první dobrou, ale jedno vám nezprostředkuje - chemii, vůně, zvuky, pohledy z očí do očí a řeč těla. Už když jsme se prvně viděli, tak jsem necítila nic. Nelíbil se mi, nebyl to vůbec můj typ a věděla jsem, že je to průšvih. Rozuměli jsme si ale a tak jsem si řekla, že tu přírodu "očůrám" slušně řečeno. Čím déle jsem se s ním vídala, tím jistěji jsem věděla, že tohle fungovat nebude. Vůbec mi nevoněl, bohužel (za což prostě nemohl) se oblékal do obleku kvůli práci a jak v tom obleku trávil celý dny, tak to nevonělo, nepřitahoval mě ani jako chlap. Je to blbý to takhle napsat, ale na chlapa byl až moc citlivý a několikrát jsem se bála, aby se mi někde na veřejnosti nerozbrečel kvůli nějaký mojí poznámce. Je mi zároveň i líto, že ho zařazuju na tenhle seznam, protože vím, jak strašně moc se víc než 4 roky snažil. Jak mi vařil, jak vymýšlel všechno možný, aby mě zaujal. Nic nezabralo. Věděla jsem, že když zavřu oči, uši, upozadím sama sebe, tak mu tím strašně ublížím. Kdybych s tímhle klukem zůstala, vím jistě, že bych ho celý život podváděla s těmi, kteří by mě přitahovali. Necítila jsem z něj ani špetku sebevědomí, ani špetku mužnosti a ani špetku sebelásky. Nikdy by to nefungovalo. Jen mě i teď mrzí, že jsem ho tak dlouho tahala za nos i přesto, že jsem s ním nikdy nic neměla. Bohužel i naše odloučení bral jako rozchod a když jsem mu řekla, že jsem s ním nikdy nechodila, přestal semnou navždy komunikovat. 😶