Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic. A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st
Znáte to, pracujete v kancelářích, které jsou dog and children friendly, takže, když pracujete, tak se okolo vás hemží psi, děti, kočky, babičky, dědové a morčata. Zkrátka všechno, co máte za normálních okolností doma se vám pozvolna přesune do místa výkonu práce. A s přísunem lidí a zvířat přicházejí i situace, které prostě nevymyslíš. Jednu takovou mi do paměti nevyvratitelně vryla pubertální fenka Pipina. 😁 Jednoho pěkného ošklivého lednového dne jsme šly s kolegyní na balkón, abychom si trochu odfrkly od nikdy nekončících porad a neustálých telefonátů. Jelikož jsme hodná děvčata, vzaly jsme sebou fenku Pipi, kterou přitáhla správkyně budovy, protože jí prý doma demoluje veškerý existující i neexistující nábytek, boty a občas se vrhne i na nábytek sousedů. Tak ji zkrátka vzala sebou, aby nám to tam taky trošku zdemolovala. Nábytek a boty však nejsou Pipin rajon, tentokrát si políčila na mnohem vkusnější cíl. Během našeho klábosení Pipi běhala po balkoně a sem tam vytahovala kamín