Přeskočit na hlavní obsah

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻



Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím.

Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂
"Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit."
"Tancovat musíš."
"Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂

Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic. 

A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že strašně trpím a vůbec se nebavím, že trpím tím, že se semnou nikdo nebaví a že si mě nikdo nevšímá. Bohužel přesný opak je pravdou. Mým snem je, když nemusím s nikým cizím mluvit a hrát si na kamarády, když se nemusím přetvařovat a hrát si na něco, co nejsem. Když nemusím poslouchat, jak si kdo ničí život a u toho se upěnlivě snažit se nenaštvat a nezačít plivat jed. 

Být introvertem není jednodochý. Je to pekelně těžký. Člověk musí snášet nespočet otázek, nespočet pohledů, nespočet pozvání na hromadný akce, nespočet neporozumění a dokonce nespočet hodně hloupých řečí o tom, že když jsem někdy hovorná, tak jsem hned extrovert a na introverta si jen hraju. 

Ano i tenhle kec jsem několikrát slyšela. Bohužel od lidí, u kterých jsem si byla jistá, že mě znají. A ono ne, neznají, ani trošku. 

Stačí, že já se znám 💓

Taková akce se blíží a na začátku března se zase budu muset upozadit, přetvařovat a hrát si na to, jak moc mě zajímají takové akce a jak moc se těším, až se budu fotit kdesi v balonkách. Moc bych si přála, aby byly firemní akce i pro dospělé, abychom si to mohli i my, dospělí užít. 😂😂😂😂

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r