Moje každodenní srandy a šprýmy

 Zjistila jsem, že v sobotu se mi vdala kámoška :) Jo, na svatbě jsem jí nebyla, protože nejsme 5 let v kontaktu, ale světe, div se, furt jí označuju kámoška. Ihned po příspěvku se nad tím hodně zamyslím a zvážím to označení. Možná by bylo lepší jí označovat jako známá nebo jí přestat sledovat na Instagramu.  Většinou, když zjistím, že se někdo vdal nebo oženil, necítím nic. Ani radost, ani vztek, ani závist, prostě nic. Což je dost divný... tenhle stav trvá přesně do té doby, než se mě někdo zeptá na tu nádhernou do uší bijící otázku: " A kdy do toho praštíš ty?" No, kdyby byla řeč o tom, kdy do něčeho praštím, tak bych asi praštila už dávno, ale nechci si zlomit nehet. Skoro mi to nejde napsat a pořád dokola mažu to, co jsem napsala... takže Jano, už to napiš... Svatba mi nahání hrůzu, je mi z toho šoufl - ještě jednou, není mi blbě z cizích svateb, ale z představy, že bych se já měla vd... no prostě vd... víte co. Popravdě je mi z toho až dost nedobře v žaludku, takže tenh

 Hned, jak jsem ráno vstala a spěchala (dobře - plazila jsem se jak šnek) do práce, jsem si tak poslouchala podcasty na Spotify - to dělám skoro každý ráno, protože se tam občas něco člověk i dozví. Někdy i třeba něco, co není vůbec pravda nebo nějakou pitomost, která mu zničí zbytek dne - což není ráno úplně chtěný, ale budiž. Každý den není posvícení. Ale to nestalo tohle ráno.  Poslouchala jsem náhodný přehrávání příspěvků na Spotify a tam mluvily nějaké dvě ženštiny (asi kámošky zesnulé Jolandy alias Někde hodně budeš) o tom, jaký špatný nebo stinný stránky mají znamení horoskopu. Asi takhle - horoskopy už víc jak 4 roky neřeším, zapamatovala jsem si jenom pár věcí, o kterých se dá říct, že se u znamení opakujou (citlivý rak, výbušný a nasírací beran, falešnej, sebestřednej štír), ale denní horoskop fakt nejedu....  No a ty dvě děvuchy tam právě mluvily o tom, že o býkovi, což je moje maličkost, se dá říct, že je to arogantní a tvrdohlavý člověk, který jde přes mrtvoly.  Ihned, jak

💻😁 Všechny moje problémy, který mě odrazují od začátku volný nohy a chudých let se určitě vyřeší tím, že si koupim nový noťas.  Klasik se určitě chytne za pleš, vyvalí oči a zeptá se: "Jájo, ty jako nemáš noťas? Ty nulooo!" 😂 Jako takhle, noťas mám, je to takový věčně horký, věčně hučící dědeček, který se občas sám vypne, občas sám zapne (což je teda děsivější než ta první varianta) a podle mě hrubým odhadem tak 5 let blbne baterka. Takže, pokud nemám noťas ve zdroji (my ajťáci řikáme ve šťávě), tak noťak alias kmet nefakčí.  Už když jsem končila v předchozí práci, kde jsem měla noťas na 80% pro soukromý účely a 20% pro pracovní jsem si tu krabičku z trubadury celkem oblíbila a zjistila jsem, že nejvíc práce (správný markeťák by řekl: zkrátka nej píárko udělam jenom po cofíšopech). jsem udělala na cestách vlakem a sezením v kavárnách a taky jsem samozřejmě empirickou metodou a kvalitativním výzkumem zjistila, že mě ta práce takle v terénu celkem ba (pozn.red. vůbec netuším

 Přesně, jak se jmenuje tenhle příspěvek, fejeton, žvást, šprým - tak přesně takhle to cítím. Mám pocit, že mám úplně jiný oči než většina lidí, kteří jsou okolo mně. Bylo to takhle vždycky a já si přišla trochu jako mimozemšťan nebo Dorotka (jestli se ta červenobotá ženština tak jmenovala) ze Země OZ. I když, Dorotka byla celkem normální. Ale? Co je to normální, že? Zase je to tady, jenom pomyslím na slovo normální a už mě napadá nespočet filozofických úvah na téma norma, normální, individuální normativita a normálnost jednotlivce.... Nevím, čím to je, netuším, proč o všem tolik přemýšlím a vím jenom jedno, není to tím okolím, ale je to mnou. Já někde uvnitř mám opravdu silnou potřebu do všeho strkat nos, převrátit to několikrát ze všech možných stran a pak to převrátit ještě jednou (pro jistotu, že jo)...  Upozornění: Jestli jste se odhodlali číst tento příspěvek, možná bude lepší, když půjdete dělat nějakou záživnější činnost, třeba jít nakoupit, dlouze se dívat z okna, uklidit dům,