Přeskočit na hlavní obsah

Za všechny prachy

Jezdím po schůzkách a sem tam rozdám firemní dárky jako díkec za spolupráci. Na tom asi  není nic zvláštního. Ve firmě, kde teď funguju jsou ty dárky celkem fajn, většinou hodně luxusní vína, který by neměly nikoho urazit. Pokud samozřejmě víno pije. Když nepije, má celkem fajn dárek pro někoho pod stromeček. 👏🌲

A někdy dostanu něco na oplátku. Nebudu tady psát o pěkných dárcích, ale o těch, na které jen tak nezapomenu a i dnes si říkám. Proč? 🙎

Hodně úsměvné dárky jsou velké visací kalendáře, který bych si nepověsila ani na záchod nebo do místnosti, kam vůbec nechodím. Když jsou tam fotky krajin nebo profi fotky, tak to není tak zlý, ale už jsem dostala i kalendář, na kterém byl dvanáctkrát vyfocen majitel společnosti v nejrůznějších pozicích. Například za stolem, jak přemýšlí, v kuchyňce, jak pije kávu a přemýšlí, na ulici, jak telefonu a přemýšlí nebo na konferenci, jak přednáší a u toho přemýšlí. Nevěděla jsem, co s takových skvostem dělat. Jestli ho mám rovnou vyhodit, podložit s ním kývající se stůl nebo se s ním v létě ovívat, až bude horko. Nakonec skončil za stolem, zapadlý, nevyužitý a nedoceněný. Možná bych měla objet všechny partnery tohoto podniku s dotazníkem, kde by byla jediná otázka: Co jste udělali s tímto nástěnným kalendářem? Z odpovědí bych mohla udělat anketu a pak jí dát za stůl k tomu kalendáři. 😆

Dalším, celkem nečekaným dárkem byl balíček, kde byl antiperspirant, deodorant a vzorek voňavky, taková ta malá, jak dostanete třeba v Sephoře, abyste si očuchali, co můžete mít. Hned po schůzce jsem se očuchávala, jestli mi tím klient něco nenaznačuje, co by mi uniklo. Zase je pravda, že jsem na půl roku měla od těchto nákupů vystaráno, takže dárek podivný, ale praktický. 👀

Nečekaným dárkem byly prskavky na vánoční stromek s logem firmy. Netuším, jak dlouho se o tom radili než tyhle dárky vymysleli, ale asi to moc dlouho nebylo. Prskavky mi teď leží ve skříni a já si říká, co s nimi budu dělat. 😆




Abych se jen neposmívala dárcům, musím hodit trochu špíny i na svou hlavu. V minulé práci na tyhle reprezentační dárky prostě prachy nebyly. Rozpočet s tím nepočítal. Naproti tomu partneři vždy dávali velmi bohaté dárky a tak bylo hodně trapný tam prostě přijít, poděkovat, usmát se a odejít. Na tyto schůzky jsme tedy dostávali balíčky typu co dům dal a někdy to byl hodně velký bizár.
Například vitamíny marťánci, respirátory, konvička s hrníčkem, kde bylo PF 2020, i když se už psal rok 2021, klíčenka s logem mého tehdejšího zaměstnavatele a balíček brusinkových čajů. Pravděpodobně pro případ, že by se klientovi během zimní sezóny zarazilo čůrání a brusinky by mu určitě pomohly. Jednou v tomto balíčku bylo i takové sklíčko, kde byl vyryt znak mého zaměstnavatele. Nevím, jestli to klient ihned vyhodil nebo s tím v době hněvu rozbil okno. 

Dárkům za spolupráci zdar 💋👊


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r