Dneska je 17.listopad, velkej den pro demokracii a pro to, abychom si mohli veřejně pustit hubu na špacír, aniž by nás za to někdo hned zavřel (dokud se to někde veřejně neprovalí a nenafoukne do obřích rozměrů). A jak si tak sedím doma, čumím z okna na mlhu a říkám si, kdy odvezu auto do servisu, tak si tak přemýšlím o tom, kdy jsem se v práci opravdu pobavila. Většinou jsem se teda totálně naštvala, pak si měřila tlak, jestli mě ve třiceti nenavštíví nějaká stopka a pak, když si vlezla do kádě s ledem (obrazně řečeno), tak jsem se zplna hrdla zasmála.
A říkám si, že když jsem se bavila já, tak byste se třeba mohli bavit taky. Tak! Jak by řekl prasák Saudek - bavte se 😀😀😀
PS (některé příběhy nejsou jen z mojí dílny, ale i z dílen mých kolegů).
1. Zpoždění podle plánu 👀
IT mají administrovat hlavní stranu, aby pojištěnci přesně věděli, jaká je nyní záloha na zdravotní pojištění. Rozkaz od vedení zněl jasně - v prosinci 2020 to tam prostě bude viset.
- v červenci 2019 zadáváme zakázku na interní IT - potřebujeme zaktualizovat sazby na hlavní stránce webu, měsíc to má být větším frontem než ostatní písmo, mohlo by to blikat a občas se párkrát otočit jako káča (to s tím blikáním a káčou jsem si domyslela teď). IT mi v srpnu potvrdí přijetí a pošlou mi palec nahoru, což si vysvětlím tak, že platí.
- v listopadu 2019 volám šéfovi IT a ptám se, jestli už má nějaký náhled, jak bude ta stránka za měsíc vypadat?
Big boss IT mi do telefonu říká: "Stránka? Vypadat? V prosinci? Teď v prosinci?", abych odpoutala své naštvání a nezačala ihned řvát, vrazím si vidličku do nohy a pokračuji v hovoru. "V červenci tohoto roku jsem zadávala zakázku číslo xyz, v srpnu jste mi to potvrzovali". Big boss IT mi slibuje, že se hned porozhlédne po oddělení, které má přesně 3 lidi a zjistí, jak to vypadá.
Nevolá, nepíše, nic se neděje. Je polovina listopadu, jsem už znatelně nervózní a říkám si: "Sakra." Už se vidím, jak si dělám rychlokurz administrace a jak to tam láduju sama, aby to v termínu bylo.
Volám tedy já. Jak jsem naštvaná a vystresovaná, zapomenu se představit i pozdravit a jen do telefonu vybafnu: "Tak co." Z druhé strany mě upokojí klidný, vyrovnaný hlas, který mi říká: "Paninko, všechno je v pořádku, zpoždění je naprosto podle plánu. V lednu to tam visí." Rozloučí se a položí mi telefon. Nádech, výdech, defibrilace, vidlička do nohy, meditace uprostřed lesů, nic nepomáhá. Ten blbec, kterej teď bude muset položit hlavu na špalek a jít říct největšímu bossovi, že zakázka se podle plánu zpozdí, jsem já. Zpoždění podle plánu? To jako fakt? To se naučil v Plzni? Dávali mu rychlokurz během šokové terapie v Bohnicích? Ne, nevadí, prostě půjdu, zjistím, co jsem zjistila a nechám se seřvat 💋 Krásný plán. Ohlašuju se u asistentky velkýho bosse a ptám se jí, jakou má dneska náladu. S potěšením se dozvídám, že pár lidí dneska vyhodil a řve od božího rána. Krásná práce, nerada bych ho naštvala první. Přicházím do kanceláře, Ludana mě zdraví a pouští mě do klece s krakenem, který mě sežere. Nahazuji úsměv, přijímám místo u velkého kulatého stolu a čekám, až se mě zeptá, proč jsem přišla. "Víte, velký bossi, jde o tu zakázku na aktualizaci záloh na zdravotko, který mělo být zveřejněný za pár dní na webu na hlavní stránce." Buch buch - buch buch, srdce mi bije jako o závod. "Co s tím je?" Ptá se boss.
"Jde o to, že IT mají prý zpoždění a bude to tam viset až v lednu. Konkrétně 2.ledna." Čekám výbuch, ruce se mi potí, možná drkotám zubama, pravděpodobně jsem si právě zlomila podpatek u lodičky, možná trochu smrdím potem. Neděje se nic. Velký boss bere kalendář a kouká do něj. "2. ledna říkáte. Takže zpoždění, raz, dva, tři, jo, zpoždění je podle plánu. Tak v pořádku. Potřebujete ještě něco?" Hubu si opařím kafem, zlomím si malíček, usměju se a říkám. "Ne, jen jsem vás přišla informovat osobně, měla jsem cestu kolem." "Příště zavolejte. Pěkný svátky a odpočiňte si." Zas se usměju, posbírám se a odcházím. Ve výtahu se zhroutím a pak vybuchnu v naprostý smích. Od té doby jsem zadávala vždycky zakázky o měsíc dřív, deadline jsem zadávala taky o měsíc dřív a když se mě někdo z IT zeptal, kam ten kvalt, odpověděla jsem, že počítám se zpožděním podle plánu. 😁😂😍
2. Je to hotové!!!! 💛
Další storka je od známého, který je vedení karlovarského festivalu. Jednou mi volá a říká. Jani, to si neviděla. Máme externí IT (opět tito kulišáci) a měli nám připravit aplikace na kupování lístků na filmy v červenci ve Varech. Mělo to být v říjnu. Dneska byl deadline a oni mi to posílají, tak na to koukám, chybí tam platby 3D Secure a QR kódy. Tak jim volám, jestli mi poslali správnou verzi a IT mi říká: "Pane doktore, ono je to hotové, jenom to musíme ještě dodělat." 😂😂😂😂😂😂😂💅
3. Jaké máte vzdělání? 👤
Třetí a vlastně poslední je z doby, kdy jsem balila kufry v předchozí práci. Sedíme u jednoho ouředníka na Letňanech. Sedím tam já a jedna úřednice, kterou jsem vzala sebou, protože měla na starost vypracování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Má zkrátka víc informaci a hraje při schůzce roli specialisty. Jelikož ten ouřada z Letňan neakceptoval soudem vydaný platební rozkaz, jdeme se doptat, kde je zakopaný pes. Ouřada z Letňan nás přivítá, posadí nás do zasedačky, nechá nám uvařit kafe a donést nějaký občerstvení. Nic zvláštního. Vrací se, v ruce drží platební rozkaz s naším návrhem a říká:" Co je tohle za blbost. Kdo tohle navrhoval." Kvrdlá mi před obličejem papíry a rudne. Vytrhnu mu ty papíry z ruky, položím je na stůl a říkám:" Jestli máte nějaký problém s naším návrhem, tak prosím, ale správnost platebního rozkazu rozporujte v termínu u soudu, ať nařídí jednání. Oba dokumenty známe, co se vám na to nezdá. Buďte konkrétní a konstruktivní." "Kdo to napsal." Návrhy tvoří úředníci, tenhle konkrétně sepsala kolegyně, kterou jsem vzala sebou." "A jaký má pani kolegyně vzdělání?" 👀👿 Ještě než řeknu kolegyni, že odpovídat na tyhle manipulativní otázky nemusí, ona odpovídá, že má bakaláře z andragogiky. Ouřada z Letňan si něco mručí a pak přejde k jádru věci, kde nám říká, co jsme podle něj udělali špatně a o jakou právní oporu se jeho názor opírá. Nemá pravdu ani v jednom bodě, ale potřebuje být vyslyšen, poslouchám ho a přemýšlím, co si dám s přítelem večer na večeři nebo jestli mě třeba vyveze do výborný restauračky Ve Mlýně. Moje rozmysle přeruší otázka ouřady z Letňan. "Jak jste například došly k této částce." Ukazuje na částku, kde je spočteno penále z jistiny. Kolegyně si bere listinu před sebe a vysvětluje celkem dlouze postup výpočtu. Ouřada jí vytrhne papír z ruky, předhodí ho přede mě a říká. "Vy máte kurz andragogiky, vy mi to vysvětlovat nebudete."👎Tohle bohužel strpět nemůžu a trpět to nebudu. Zvedám se, zvedám skoro plačící kolegyni, před odchodem se otáčím na ouřadu, který se tváří vítězoslavně a říkám: "Jestli nevydáte Vyrozumění a nezačnete s procesem, podáme na Vás kárnou žalobu na Exekutorskou komoru. Nemáme už o čem jednat." Za týden mi přijde do mé osobní datové schránky kopie Vyrozumění. - Tenhle článek je možná i trochu manipulace v praxi. 🙈
💥 Co by mohlo být poselství těchto historek ze života? Ch. Bukowski by nám nejspíš řekl, že život patří těm, co se neposerou a pravděpodobně by měl pravdu.
Já se držím celkem jednoduchý poučky, lidi si k tobě dovolí jenom to, co jim sám dovolíš. 💚
Komentáře
Okomentovat