Přeskočit na hlavní obsah

Pracovní bizáry

Dneska je 17.listopad, velkej den pro demokracii a pro to, abychom si mohli veřejně pustit hubu na špacír, aniž by nás za to někdo hned zavřel (dokud se to někde veřejně neprovalí a nenafoukne do obřích rozměrů). A jak si tak sedím doma, čumím z okna na mlhu a říkám si, kdy odvezu auto do servisu, tak si tak přemýšlím o tom, kdy jsem se v práci opravdu pobavila. Většinou jsem se teda totálně naštvala, pak si měřila tlak, jestli mě ve třiceti nenavštíví nějaká stopka a pak, když si vlezla do kádě s ledem (obrazně řečeno), tak jsem se zplna hrdla zasmála.

A říkám si, že když jsem se bavila já, tak byste se třeba mohli bavit taky. Tak! Jak by řekl prasák Saudek - bavte se 😀😀😀




PS (některé příběhy nejsou jen z mojí dílny, ale i z dílen mých kolegů).

1. Zpoždění podle plánu 👀

IT mají administrovat hlavní stranu, aby pojištěnci přesně věděli, jaká je nyní záloha na zdravotní pojištění. Rozkaz od vedení zněl jasně - v prosinci 2020 to tam prostě bude viset

- v červenci 2019 zadáváme zakázku na interní IT - potřebujeme zaktualizovat sazby na hlavní stránce webu, měsíc to má být větším frontem než ostatní písmo, mohlo by to blikat a občas se párkrát otočit jako káča (to s tím blikáním a káčou jsem si domyslela teď). IT mi v srpnu potvrdí přijetí a pošlou mi palec nahoru, což si vysvětlím tak, že platí.

- v listopadu 2019 volám šéfovi IT a ptám se, jestli už má nějaký náhled, jak bude ta stránka za měsíc vypadat? 

Big boss IT mi do telefonu říká: "Stránka? Vypadat? V prosinci? Teď v prosinci?", abych odpoutala své naštvání a nezačala ihned řvát, vrazím si vidličku do nohy a pokračuji v hovoru. "V červenci tohoto roku jsem zadávala zakázku číslo xyz, v srpnu jste mi to potvrzovali". Big boss IT mi slibuje, že se hned porozhlédne po oddělení, které má přesně 3 lidi a zjistí, jak to vypadá.

Nevolá, nepíše, nic se neděje. Je polovina listopadu, jsem už znatelně nervózní a říkám si: "Sakra." Už se vidím, jak si dělám rychlokurz administrace a jak to tam láduju sama, aby to v termínu bylo. 

Volám tedy já. Jak jsem naštvaná a vystresovaná, zapomenu se představit i pozdravit a jen do telefonu vybafnu: "Tak co." Z druhé strany mě upokojí klidný, vyrovnaný hlas, který mi říká: "Paninko, všechno je v pořádku, zpoždění je naprosto podle plánu. V lednu to tam visí." Rozloučí se a položí mi telefon. Nádech, výdech, defibrilace, vidlička do nohy, meditace uprostřed lesů, nic nepomáhá. Ten blbec, kterej teď bude muset položit hlavu na špalek a jít říct největšímu bossovi, že zakázka se podle plánu zpozdí, jsem já. Zpoždění podle plánu? To jako fakt? To se naučil v Plzni? Dávali mu rychlokurz během šokové terapie v Bohnicích? Ne, nevadí, prostě půjdu, zjistím, co jsem zjistila a nechám se seřvat 💋 Krásný plán. Ohlašuju se u asistentky velkýho bosse a ptám se jí, jakou má dneska náladu. S potěšením se dozvídám, že pár lidí dneska vyhodil a řve od božího rána. Krásná práce, nerada bych ho naštvala první. Přicházím do kanceláře, Ludana mě zdraví a pouští mě do klece s krakenem, který mě sežere. Nahazuji úsměv, přijímám místo u velkého kulatého stolu a čekám, až se mě zeptá, proč jsem přišla. "Víte, velký bossi, jde o tu zakázku na aktualizaci záloh na zdravotko, který mělo být zveřejněný za pár dní na webu na hlavní stránce." Buch buch - buch buch, srdce mi bije jako o závod. "Co s tím je?" Ptá se boss.

"Jde o to, že IT mají prý zpoždění a bude to tam viset až v lednu. Konkrétně 2.ledna." Čekám výbuch, ruce se mi potí, možná drkotám zubama, pravděpodobně jsem si právě zlomila podpatek u lodičky, možná trochu smrdím potem. Neděje se nic. Velký boss bere kalendář a kouká do něj. "2. ledna říkáte. Takže zpoždění, raz, dva, tři, jo, zpoždění je podle plánu. Tak v pořádku. Potřebujete ještě něco?" Hubu si opařím kafem, zlomím si malíček, usměju se a říkám. "Ne, jen jsem vás přišla informovat osobně, měla jsem cestu kolem." "Příště zavolejte. Pěkný svátky a odpočiňte si." Zas se usměju, posbírám se a odcházím. Ve výtahu se zhroutím a pak vybuchnu v naprostý smích. Od té doby jsem zadávala vždycky zakázky o měsíc dřív, deadline jsem zadávala taky o měsíc dřív a když se mě někdo z IT zeptal, kam ten kvalt, odpověděla jsem, že počítám se zpožděním podle plánu. 😁😂😍

2. Je to hotové!!!! 💛

Další storka je od známého, který je vedení karlovarského festivalu. Jednou mi volá a říká. Jani, to si neviděla. Máme externí IT (opět tito kulišáci) a měli nám připravit aplikace na kupování lístků na filmy v červenci ve Varech. Mělo to být v říjnu. Dneska byl deadline a oni mi to posílají, tak na to koukám, chybí tam platby 3D Secure a QR kódy. Tak jim volám, jestli mi poslali správnou verzi a IT mi říká: "Pane doktore, ono je to hotové, jenom to musíme ještě dodělat." 😂😂😂😂😂😂😂💅

3. Jaké máte vzdělání? 👤

 Třetí a vlastně poslední je z doby, kdy jsem balila kufry v předchozí práci. Sedíme u jednoho ouředníka na Letňanech. Sedím tam já a jedna úřednice, kterou jsem vzala sebou, protože měla na starost vypracování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Má zkrátka víc informaci a hraje při schůzce roli specialisty. Jelikož ten ouřada z Letňan neakceptoval soudem vydaný platební rozkaz, jdeme se doptat, kde je zakopaný pes. Ouřada z Letňan nás přivítá, posadí nás do zasedačky, nechá nám uvařit kafe a donést nějaký občerstvení. Nic zvláštního. Vrací se, v ruce drží platební rozkaz s naším návrhem a říká:" Co je tohle za blbost. Kdo tohle navrhoval." Kvrdlá mi před obličejem papíry a rudne. Vytrhnu mu ty papíry z ruky, položím je na stůl a říkám:" Jestli máte nějaký problém s naším návrhem, tak prosím, ale správnost platebního rozkazu rozporujte v termínu u soudu, ať nařídí jednání. Oba dokumenty známe, co se vám na to nezdá. Buďte konkrétní a konstruktivní." "Kdo to napsal." Návrhy tvoří úředníci, tenhle konkrétně sepsala kolegyně, kterou jsem vzala sebou." "A jaký má pani kolegyně vzdělání?" 👀👿 Ještě než řeknu kolegyni, že odpovídat na tyhle manipulativní otázky nemusí, ona odpovídá, že má bakaláře z andragogiky. Ouřada z Letňan si něco mručí a pak přejde k jádru věci, kde nám říká, co jsme podle něj udělali špatně a o jakou právní oporu se jeho názor opírá. Nemá pravdu ani v jednom bodě, ale potřebuje být vyslyšen, poslouchám ho a přemýšlím, co si dám s přítelem večer na večeři nebo jestli mě třeba vyveze do výborný restauračky Ve Mlýně. Moje rozmysle přeruší otázka ouřady z Letňan. "Jak jste například došly k této částce." Ukazuje na částku, kde je spočteno penále z jistiny. Kolegyně si bere listinu před sebe a vysvětluje celkem dlouze postup výpočtu. Ouřada jí vytrhne papír z ruky, předhodí ho přede mě a říká. "Vy máte kurz andragogiky, vy mi to vysvětlovat nebudete."👎Tohle bohužel strpět nemůžu a trpět to nebudu. Zvedám se, zvedám skoro plačící kolegyni, před odchodem se otáčím na ouřadu, který se tváří vítězoslavně a říkám: "Jestli nevydáte Vyrozumění a nezačnete s procesem, podáme na Vás kárnou žalobu na Exekutorskou komoru. Nemáme už o čem jednat." Za týden mi přijde do mé osobní datové schránky kopie Vyrozumění. - Tenhle článek je možná i trochu manipulace v praxi. 🙈

💥 Co by mohlo být poselství těchto historek ze života? Ch. Bukowski by nám nejspíš řekl, že život patří těm, co se neposerou a pravděpodobně by měl pravdu. 

Já se držím celkem jednoduchý poučky, lidi si k tobě dovolí jenom to, co jim sám dovolíš. 💚

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r