Moje každodenní srandy a šprýmy

Dneska je 17.listopad, velkej den pro demokracii a pro to, abychom si mohli veřejně pustit hubu na špacír , aniž by nás za to někdo hned zavřel (dokud se to někde veřejně neprovalí a nenafoukne do obřích rozměrů). A jak si tak sedím doma, čumím z okna na mlhu a říkám si, kdy odvezu auto do servisu, tak si tak přemýšlím o tom, kdy jsem se v práci opravdu pobavila . Většinou jsem se teda totálně naštvala, pak si měřila tlak, jestli mě ve třiceti nenavštíví nějaká stopka a pak, když si vlezla do kádě s ledem (obrazně řečeno), tak jsem se zplna hrdla zasmála. A říkám si, že když jsem se bavila já, tak byste se třeba mohli bavit taky . Tak! Jak by řekl prasák Saudek - bavte se 😀😀😀 PS (některé příběhy nejsou jen z mojí dílny, ale i z dílen mých kolegů). 1. Zpoždění podle plánu 👀 IT mají administrovat hlavní stranu , aby pojištěnci přesně věděli, jaká je nyní záloha na zdravotní pojištění. Rozkaz od vedení zněl jasně - v prosinci 2020 to tam prostě bude viset .  - v červenci 2019 zadáv

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r