Upozornění: Článek je dlouhý 💁💁💁
1. Škola mi dala určitě nějaké vědomosti, které bych někdy horko těžko hledala a trvalo by desetiletí než bych se k nim dopracovala samostudiem. 👍
2. Škola mě naučila kriticky myslet a 50x něco uvážit než souhlasím. Asi si dokážete představit můj rozhovor s telefonním šmejdy, kteří se mi snaží prodat něco šílené výhodného. Většinou je to tak výhodná věc, že oni sami netuší, proč bych si ji měla koupit. Dřív jsem tyto telefony típala nebo přes aplikaci "Můžu to zvednout" nechala předem blokovat. Dneska je zvedám, samozřejmě si dávám velký pozor na to, abych ani jednou neřekla "souhlasím", "ano", "jo", "hm"... chce to někdy dost sebekontroly. Proč je zvedám? Z jednoduchého důvodu - baví mě diskutovat s lidmi a zdokonalovat se v kritickém myšlení. Při těchto hovorech to upotřebím snad nejvíc. 👌
3. Škola mě naučila ekonomicky a právně myslet a jednat. Studovala jsem právně-ekonomické zaměření, což byla asi nejlepší volba mýho života vůbec. Dneska je většina věcí o financích, ekonomice, právu a není nad to se v tom orientovat. Škola, kterou jsem si vybrala byla tenkrát celkem mladá a zamilovala jsem se do ní. Byla to skutečná láska na první pohled. I když jednou ze škol byla škola soukromá, byla tvrdá. U státnic zhruba polovinu vyhodili, závěrečné práce muselo spoustu lidí přepracovávat. Ne že by tohle byla známka kvality, ale je celkem fajn si všimnout, že to není dávačka a tiskárna diplomů jako se traduje o jiných soukromých výškách. Opět ale zapojuji kritické myšlení a než bych tady označila nějakou tiskárnu diplomů, musela bych si udělat vlastní průzkum, který by byl aktuální jenom po určitou dobu. 👀
4. Škola mě naučila číst, mluvit a poslouchat. Když odcházíte ze středních škol, myslíte si, že umíte poslouchat, mluvit, psát a číst. Na vysoké škole vás v prvním semestru přesvědčí o opaku. Tím spíš, když studujete pomezí práva a ekonomie. V ekonomii to bylo celkem jasný, tam problémy nebyly. V právu to bylo o něčem úplně jiném. Tím spíš, když nám přednášeli advokáti a soudci, kteří u zkoušek trvali na tom, abychom jim přednesli tři opory našeho tvrzení. A zákon to nebyl. V zákoně najdete zkratky, v konkrétních případech najdete praxi... člověk se tedy musel naučit jak doslovný znění konkrétního paragrafu konkrétního zákonu, k tomu několik judikátů... Nejednou se mi stalo, že se mě zkoušející zeptal: "Kolegyně, a jak se na to dívá common law a precedent?" Ano, nestačilo vám znát jenom český judikáty, ale taky zvykové právo a precedenty typické pro USA... Kdo tohle v prvním ročníku nepochopil, bohužel odpadl. 💋
5. Škola mě naučila trpělivosti při psaní závěrečných prací. Představte si, že rok píšete závěrečnou práci, kterou odevzdáte a váš vedoucí práce vám řekne, ať ji během měsíce přepracujete. Můžete mlátit do zdí, můžete kopat do brambor, ale to je tak to jediný, co vám zbude. Buď to přepíšete nebo baj baj.💪
6. Škola mě naučila se nepoprdět z něčího názoru, z hrané asertivity, předstírané arogance a čelit manipulaci. Právo je protkaný manipulativními technikami od základů až na půdu. Jednání mých kantorů mě naučilo se skutečně nepoprdět z toho, že je na mě u zkoušky hustej, že se ke mně chová arogantně a že si na mě testuje manipulativní techniky. Výborná věta, která zaznívala u zkoušek byla:
"a to jako myslíte vážně? v jaké publikaci jste se tohle dovtípila?", "vy byste se snížila k takovému jednání?", "co si o sobě vůbec myslíte?". Když jsem tyhle afirmace slyšela v prváku u prvních zkoušek, bylo mi dost blbě a ze zkoušek jsem odcházela zbitá jako pes a s pocitem, že jsem blbá a to teda hodně. Po zásluze nám všem debilům byl zaslán e-mail, kde jsme měli rady a zpětné vazby. Byly tam tipy, jak příště obstát při manipulativní komunikaci.
Měla jsem s tím dlouho problém, protože když vám tohle říká zkoušející, který je shodou okolností vrchním soudcem nejvyššího správního soudu, tak to je fakt očistec, ale časem jsem se naučila tomu čelit a dneska jsem za to opravdu hodně vděčná. V minulé práci mi umění práce s manipulací nejednou zachránila tvář a zadel. 😗
7. Škola mi dala tři písmena před jméno a pevně doufám, že mi v nadcházejících měsících umožní používat tři písmenka i za jménem. Je to trochu snobský a překonaný, někdy mám pocit, že jsem lékárnice z Lékárny Johanka... Po studiích mi bylo strašně příjemný, když mě někdo oslovoval titulem. Dnes si přijdu jak důchodkyně Selma, když mě někdo osloví titulem. Když nemusím, titul nepoužívám. Na tohle jsou špecialisti lékaři, kteří váš titul použijí 3 x při pozdravu...
8. Naopak mi škola vzala naivitu a lehkost bytí. Před výškou jsem nepřemýšlela tak do hloubky, neviděla jsem všude problém, když se mě někdo zeptal na názor, což bylo minimálně, dokázala jsem odpovědět ihned aniž bych nad tím dlouze přemýšlela. Dnes tomu tak není. Dívám se na otázku z několika úhlů pohledu a někdy přistihnu sama sebe, že vlastně ještě nevím, co si o něčem myslím, protože informací nemám dost. Kolik informací potřebuju? To fakt nevím. Zkrátka už to není jenom černobílý. Má to spoustu barev, spoustu úhlů a hran. Můj názor se stejně jako já vyvíjí v čase, takže je dost pravděpodobný, že názor během období změním a opřu to o nový fakta nebo nový zjištění. Říct pak svůj názor není vůbec jednoduchý. 😕
9. Škola mi vzala čas. Nemyslím teď tím, že jsem 5 let studovala výšku, ale myslím čas, který strávím, než podepíšu pracovní smlouvu, smlouvu na spořák, smlouvu na nákup investičního fondu a tak podobně. Každou větu čtu pozorně. Smlouvy si nechávám posílat ještě před podpisem a vždy je vracím s poznámkami /revizemi. Jelikož úroveň českých smluv je šílená a dost strastiplná, trvá mi opravdu dlouho než se k něčemu upíšu. Což má mnohá pro a mnohá proti. 🙆
10. Škola mi vzala kamarády. Tím, že se začnete pohybovat na akademický půdě, začnete jinak přemýšlet, jinak mluvit, jinak uvažovat a v mém případě jsem přestala rozumět. Přestala jsem bohužel rozumět některým kamarádům z dětství. Nebylo to ze dne na den, bylo to vývojem během těchto pěti let. Není to vůbec otázka IQ nebo inteligence a popravdě nevím, čím přesně to bylo. Jen už jsme si neměli co říct a já jim skutečně nerozuměla. Na tenhle problém narážím dodnes. Někdy se hodně snažím porozumět a pak přeci jen zjistím, že vůbec netuším, o čem se mluví. 💁 Zároveň mi samozřejmě škola přátele přinesla a kupodivu i vím, o čem mluví.
11. Škola mi do určitý míry vzala schopnost s někým souhlasit. Zní to fakt divně, ale je to tak. Určitě tento postoj značně modifikovalo i pracovní uplatnění, ale přistihla jsem se u toho, že vlastně nikdy nesouhlasím s žádným názorem. A celkem snadno a brzy poznám, že někdo netuší, o čem mluví nebo že říká názory jiných lidí. Moje tělo v tomhle funguje naprosto dokonale a vypne sluch. Takže už nejsem příjemce informací nebo dezinformací, ale jen tupým dubem.
12. Škola ze mě udělala často naštvanou pedantku. To ve mně bylo určitě celý život, ale škola a práce to ve mně vzbudila. Je to možná i důvod, proč bych neměla nikdy učit.. když jsem školila, bylo to taky znát... Přesně asi nedovedu popsat, co přesně dělám, ale zkrátka mě na výsost štve (a já nevím proč), když někdo mluví o něčem, o čem neví nic a pravděpodobně si myslí, že o tom něco ví. Co mě dovede naprosto vytočit a někteří pitomci mi to dělají nejspíš naschvál je, že někdo, komu to vůbec nejde do huby se snaží mluvit spisovným jazykem nebo čím hůř, psát. Nejsem dokonalá a tohle je mojí velkou slabinou... Potrpím si na hovorový jazyk... kort když se bavím s někým, kdo se tváří jako můj příbuzný nebo kamarád a vím, že v reálu semnou komunikuje naprosto hovorově. Pak se stávají takový ty blbosti, že mi ten herec nebo herečka napíše hovadinu ve stylu: býti tam v onen pravý čas .... Otázkou pro psychologický zkoumání mý osoby určitě je, proč mi tohle tak leze na nervy a proč si hned myslím, že semnou ten člověk, co se podle mě takhle okatě přetvařuje, chce jednat falešně. Ještě teď se mi kříží prsty na nohou, když mi jeden bývalý známý napsal: Dovoluji si tě kontaktovat a dotázat se, jak se ti daří... fuj. 👻
Tenhle článek, který je dlouhý a nikoho krom mě nezajímá píšu z toho důvodu, že si často přemýšlím, jestli to studium a vzdělávání má smysl. Jestli, když se mě někdo sem tam zeptá, nelituji těch let, toho času, těch nervů.. a ne - nelituju jediný minuty, kterou jsem studiem strávila. Pro mě je studium koníčkem a láskou na celý život. Život bez studia pro mě nemá smysl. 💛
Zdar a sílu.
Komentáře
Okomentovat