Moje každodenní srandy a šprýmy

Upozornění: Článek je dlouhý  💁💁💁 Už značnou dobu přemýšlím o tom, co mi vlastně studium dává a co mi bere. Většina ví, co jsem vystudovala a že jsem takový ten věčný student, který si neustále myslí, že neví nic 😁 Většinou tomu tak skutečně je, protože když už začínám myslet, že něčemu začínám rozumět, objeví se nějaké téma týkající se právě oblasti, o které říkám, že rozumím, o kterém vím prd a takhle je to pořád dokola. 1. Škola mi dala určitě nějaké vědomosti, které bych někdy horko těžko hledala a trvalo by desetiletí než bych se k nim dopracovala samostudiem. 👍 2. Škola mě naučila kriticky myslet a 50x něco uvážit než souhlasím . Asi si dokážete představit můj rozhovor s telefonním šmejdy, kteří se mi snaží prodat něco šílené výhodného. Většinou je to tak výhodná věc, že oni sami netuší, proč bych si ji měla koupit. Dřív jsem tyto telefony típala nebo přes aplikaci "Můžu to zvednout" nechala předem blokovat. Dneska je zvedám, samozřejmě si dávám velký pozor na to,

 Asi všichni známe větu z dětství: " Jdi do pokoje a vrať se, až budeš normální. " Celkem dobře tuto větu rozebral Dušek v představení 4 dohody od Ruize, kde celkem sofistikovaně popisuje, co dítě po vyřčení této věty v pokojíčku a dělá a jak čeká, až bude skutečně normální, aby se mohlo vrátit zpět do obýváku 😁 a ono nic. Žádná změna, nic se neděje, tak čeká a čeká a čeká až do dnes. Nic se nestalo, pořád není normální. O abstrakci slova normální se bavit nebudu, protože mě to vysiluje a při pondělku se fakt nechci vysílit nad tam blbým slovem. 😈😁 Proč se tady hrabu v tý jedný větě? Jednoduchý důvod. Protože jedna paní při výběrovým řízení, kterému jsem byla účastna v bývalý práci tuto větu povýšila do zcela jiných obzorů a jak to bylo? No asi takhle: Paní (říkejme jí Droběna) Droběnu přivedla personalistka do zasedací místností, kde probíhalo výběrko. Představila nás jako komisi a pak nám představila paní Droběnu.  Co bylo dost nepříjemný bylo, že paní Droběna podala ruk