Přeskočit na hlavní obsah

Kořist

Většina víme o válečným stavu, který ve světě teď probíhá a který mám skoro za humny.

Rozvádět to nechci, nebudu.

Zatím pracuji na Letné v jednom ministerstvu a před tzv. kachličkárnou - ano, takhle hezky se přezdívá budově, kde hákuju, máme velký letenský park, dostanete se jím na Malou Stranu, k Pražskému hradu, na Anděl, na Karlák - zkrátka a dobře, všechny cesty vedou Letenskou plání.

Na této pláni se po dobu mého krátkého působení ukazuje ještě jeden úkaz a to jsou nocležníci pod stromy. Tito nocležníci však nejsou bezdomovci, kteří si osídlili chráněné stromy, jsou to lidé s kufry, spacáky, dětmi. Jsou to lidi, kteří pravděpodobně utíkají před válkou a nemají nejspíš jinou možnost, pravděpodobně z kapacitních důvodů, kde jinde by se usídlili. Je teplo a tak se usalašili před kachličkárnou v letenském parku pod chráněnými stromy.

Jednoho letního dne bylo okolo kachličkárny čertí dopuštění. Všude byly ohromný auta, konvoje, auta s plošinou. Tyto stroje přivezli tanky, které se podařilo ukořistit. Jednalo se o nefunkční ruské tanky a kam jinam je prdnout než na prostornou Letenskou pláň před jedno ministerstvo, hned vedle spících lidí, kteří utekli z domoviny.

Je mi jasný, že tohle se prostě nenaplánovalo přes noc a ani se to přes noc nezrealizovalo, taky je mi celkem jasný, že ti lidi tam prostě spát neměli, měli se usalašit někde jinde, ale už tam sakra jednou byli.

Tak mi prosím někdo vysvětlete, i když si to vysvětlit nenechám, proč někdo umístí ruskej tank vedle rodiny, která se pod stromem schovává před slunce a dělá tam živej pomník přihlížejícím lidem. Vypadalo to, jako by jim společnost chtěla to všechno připomínat a ruskej tank jim dá přímo před rebelskou ubykaci. Co bylo ještě trochu nepříjemnější, ale očekávatelný bylo, že na ruský tanky se přišlo podívat spousta lidí, kteří chodili okolo špinavých rodin, které se snažili přežít. Koukali na ně, občas se někdo uchychtnul, občas se někdo zastavil a jen na ně koukal.

U ruských tanků se fotili lidi a usmívali se. Hned vedle tanků se mohli zeptat, jaké to je, když vám někdo tankem rozstřílí domov a zabije rodinu, kamarády, kolegy a jiné. Měli to jako na dlani. Proč tedy nepřijet?

Úplně upřímně - Ukrajince ani Rusáky ráda nemám, nikdy jsem nevyhledávala jejich společnost, neměla jsem nikdy v úmyslu se s nimi stýkat, bavit nebo sdílet svoje zážitky, ale do prkený vohrady, to jim musíte ty tanky cpát přímo pod čumák? 

Bavila jsem se na to téma s jedním člověkem, který se na tom spolupodílel a ten mi celkem arogantně řekl: "A kam bysme měli ty tanky dát jinam? Tak ať se přemístí oni ne? Jak jinak bys to chtěla udělat?"

"Čumáčku, kdyby záleželo na mně, tak ty tanky nechám roztavit a určitě je někde neukazuju jako Indiáni skalp nepřítele."




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r