Přeskočit na hlavní obsah

Džejda má noťas :) :)

 Je strašně fajn, že tenhle blog čte hodně lidí. Popravdě jsem fakt netušila, že si najde za relativně krátkou dobu tolik čtenářů. Moc si vás vážím a díky. :)

Občas se mi sem tam někdo zeptá, jak to dopadlo s noťasem, o kterém jsem nedávno psala příspěvek.

Aktuálně se má věc tak, že noťas - světe div se - už mám. 👍👍👀


A ani jsem ho vlastně vybírat nemusela. Jak někteří víte, měla jsem v květnu narozeniny a nebyly to ledajaké narozeniny (i když někdo si jich skoro ani nevšiml a skoro nic mi k nim nedal 😂 - peklo na Tebe). Měla jsem 30 úúú ááá. Většina lidí mi můj věk nevěří, takže si to, že je mi 30 ani nestačím brát. Někdo mi zase řekne, že vypadám na víc než 30. Na tyhle lidi mají v pekle doufám zvláštní kotel, aby nepřišli do kontaktu s jinými normálnějšími lidi. 💚

Noťas jsem překvapivě dostala od bývalého přítele a bylo to celkem překvapivé. Když jsem slavila ten den, volal mi z Nepálu a popřál mi k narozeninám. Byla jsem fakt hodně překvapená, protože bych od něj tak pěkný přání nikdy nečekala. Na přání moc nikdy nebyl, ale je pravda, že dárek mi dal vždycky skvělej, když jsme spolu ještě bývávali byli. 

"Jaňule, co by sis přála k narkám?"

"Notebook cha cha"

"Tak jo. Příští týden budu v Praze, tak se zčuchnem. Líbí se ti růžová."

A tak jsem dostala asi o 14 později notebook. Skvělej úzašnej, odlehčenej, starorůžovej a značky, kterou miluju. K tomu mi dokoupil ještě roční servis a veškerý příslušenství.

Jestli tenhle příspěvek čteš, tak Ti ještě jednou děkuju a moc si toho vážím. Noťas mi neskutečně pomohl při psaní diplomky, příspěvků, Instagramu a vytvoření jednoho speciálního dárku, který bych bez noťasu fakt nedala. Díky a jsem neskutečně ráda, že si tak dobře vybírám přátele. Nebe Tobě 💥💥


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r