Přeskočit na hlavní obsah

Co jste nevěděli a chtěli jste se zeptat?

 Podcast je něco, co můžete poslouchat, aniž byste museli poslouchat reklamy v rádiu nebo si žrát data přehráváním na YouTube. 

Dnešek úspěšně trávím v pelechu kvůli nějakému morybundu, který mě potkal a tak jsem šmátrala po Spotify, až jsem vyšmátrala jeden celkem zajímavý a edukační podcast. Jediný, co mi celkem vadí je název, jakým se tyhle dvě holčiny označujou všude možně a jak bych je tady měla označit i já.

Původně jsem jejich název chtěla dát do názvu tohoto příspěvku, ale nechci, aby mi Blogger.com dal bam, takže to zakomponuju až sem.

Holky, který podcasty natáčí si totiž říkají: "Vyhonit ďábla" a dokonce napsaly i knihu, která má na můj vkus dost netradiční přebal a název je jak jinak než: "Jak vyhonit ďábla". Nevím, proč si zvolily holky zrovna takový název, ani kolik toho před tím vypily, ale je to na světě. A má to nebývalý úspěch. Proč? Protože děvčata nahrávají podcasty a píší knížky o sexu, o intimnostech, o tabu, o chorobách, o obřízce, o velikostech a o všem lidským, o čem se podle mě tolik nemluví. Občas tam mají hosty, kteří o tom na vlastní kůži mluví. Například, když nahrávaly nahrávku o obřízce, měli tam dva respondenty, kteří si tam skoro dali fight, protože jeden byl obřezaný a druhý ne a na svou předkožku byl náležitě hrdý a myslím, že ji měl pojmenovanou "Jarda". Obřezaný chlapec se začal cítit ne zrovna dobře a začal být neurvalý a tak dále. No prostě, když máš něco, co ten druhý ne a ještě to má za modlu, tak ho prostě zbij ne? 😂

No - nepovažuji se za zrovna ženu, která by o tomhle všem mohla přednášet, ale dejme tomu, že na tomhle světě se pohybuju už nějakej pátek a mohla bych už něcosi vědět. A - není tomu tak. Jestli to, co tam holky meldujou říkají fakt na základě nějakých poznatků z biologie a z ověřitelných výzkumů, tak vím vlastně o lidským těle prdlačku a měla bych se vrátit zpátky na sexuální výchovu na základku, kde jsem pravděpodobně všechen čas chyběla nebo si četla o Broučcích od Karafiáta. 

Kdyby děvčata neměla tak blbý název, nasdílela bych jejich knížku na své sociální sítě, bohužel jsem však pod kontrolou jistých mužů v černém, kteří by mi zase říkali, ať to smažu.

Což bych zase neudělala a tak dále, zase by byl oheň na střeše, zase by mi někdo, kdo si myslí, že mi na jeho názoru záleží říkal, ať ten jeden příspěvek o cenzuře smažu a tak dále a tak dále. 

Takže - tady je jejich ikona:

 

A já ten podcast doporučuju. Doporučuju i YouTube. Jen to asi není pro každýho. 

Já jsem holčina zvídavá a proto mi to celkem sedlo, až na nějaký nahrávky, který už byly za hranicema mého chápání i chrápání.







Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r