😁 Před psaním jsem se úspěšně dosmála a můžu začít psát. Juhůů. 👀 Před nedávnem jsem rozeslala několik CV a na nějakých serverech jsem o sobě dala vědět, aby lidstvo vědělo, že hledám džob. Poslala jsem CV i do Komerčky na jedno takový nudný oddělení, ale řekla jsem si, že je možná pro mě lepší než dlažba alespoň nějaká prozatimní práce. Dobrý, CV letí a paní volá. Už si zase nepamatuju jméno tý paní, ale můžeme jí třeba říkat paní Tupá. Samozřejmě je to první jméno, které mě napadlo a nemá to nic společného s charakterem postavy. Ale lautr vůbec nic. 😀 Jája: "Jája, dobrý den." Tupá: "Tupá, Komerčka, dobrý den, dovolala jsem se správně paní Jáje?" Paní mě začíná štvát hned, jak zvednu telefon. Jestli něco nesnáším, tak to, když se představím a někdo si ověřuje, jestli fakt volá s tou, která se mu právě představila. Jo... v tomhle jsem trochu maniak, vím o tom a nedělám nic proto, abych to změnila. Jája: "Paní Tupá, já jsem se Vám představila, když jsem při
Asi takhle - původně měl být tento blog něco jako "zenový deník"... Nevyšlo to. Píšu tady celkem s otevřenou myslí a rebelskou mluvou o každodennosti a občas nějaké té myšlence. Pokud lpíte na spisovné češtině, opusťte ve vlastním zájmu tento web :)