Moje každodenní srandy a šprýmy

😁  Před psaním jsem se úspěšně dosmála a můžu začít psát. Juhůů. 👀 Před nedávnem jsem rozeslala několik CV a na nějakých serverech jsem o sobě dala vědět, aby lidstvo vědělo, že hledám džob. Poslala jsem CV i do Komerčky na jedno takový nudný oddělení, ale řekla jsem si, že je možná pro mě lepší než dlažba alespoň nějaká prozatimní práce. Dobrý, CV letí a paní volá. Už si zase nepamatuju jméno tý paní, ale můžeme jí třeba říkat paní Tupá. Samozřejmě je to první jméno, které mě napadlo a nemá to nic společného s charakterem postavy. Ale lautr vůbec nic. 😀 Jája: "Jája, dobrý den."  Tupá: "Tupá, Komerčka, dobrý den, dovolala jsem se správně paní Jáje?" Paní mě začíná štvát hned, jak zvednu telefon. Jestli něco nesnáším, tak to, když se představím a někdo si ověřuje, jestli fakt volá s tou, která se mu právě představila. Jo... v tomhle jsem trochu maniak, vím o tom a nedělám nic proto, abych to změnila. Jája: "Paní Tupá, já jsem se Vám představila, když jsem při

 Zas další pohovor a zase jenom zjišťuju to, že mě ty zatracený pohovory fakt baví. Mám pozornost a můžu si říkat co chci. To mě fakt ba 😁 A ještě víc mě to ba, když mi o nic nejde, protože ihned od vstupu do budovy, kde se má pohovor konat a kde bych já měla jako vazal sloužit, se cejtim fakt blbě. Recepční spí na stole, lidi se nezdraví a mračí se na sebe. Tady fakt ne, ale nic, jsem tady, z práce jsem si vzala volno, tak co, pak si skočím někam na nějaký dláboš a je to. Jak si řeknu, že si skočím na dláboš... :) hmmm, už se těším, až bude po pohovoru. Jdu k recepci a jsem připravená, že budu muset vzbudit mladou recepční, která byla pravděpodobně včera na koncertu nějakého black mettalového drsňáka. "Dobrý den, jsem Jája a jdu na pohovor za paní inženýrkou (třeba) Čmeláčkovou"  řeknu té slečínce na recepci. "Wágnerová Daniela?" řekne mi recepční a drží v ruce jakýsi papír. "Ne, jdu za paní inženýrkou Čměláčkovou". "Ale vy?!" kýchne na mě rece