Přeskočit na hlavní obsah

Pracovní pohovor

 Poslední dobou se často ptám sama sebe, co chci, co potřebuju, kam si přeji jít a co potřebuje moje tělo, duše a tak podobně. Je fajn občas taky poslouchat sama sebe a svoje vlastní volání než to, co se děje okolo. A řekla jsem si, což si takhle udělat příspěvek o pokecu se sebou, který vedu v případech, kdy například jdu na pohovor a potřebuji se uvolnit, být sama sebou, vystupovat přirozeně a zároveň se snažit udělat alespoň trochu dobrý dojem :)

A jak to tedy dělám - instructions here:

1. Ukotvení a koncentrace:

Sednu si na židli, vypnu telefon, vypnu notebook, zavřu oči, zklidním mysl a zaměřím svou pozornost na svůj dech. 

Vnímám, jak studeny vzduch vstupuje do mého těla a teplý vystupuje ven.

Myšlenky jsou klidné a plují, nevěnuji myšlenkám pozornost, nesoudím je, nebojuji s nimi, neodporuji ji, jen je nechám projít hlavou.

 Když dýchám, v duchu si při nádechu říkám: nadechuji potřebné a při výdechu: vydechuji nepotřebné. Záměrně se vyhýbám slovům jako dobré, špatné, raději volím slova jako potřebné, nepotřebné, zdravé, nezdravé, prospěšné, neprospěšné. 

Toto dechové a uvolňující cvičení dělám do té doby, než jsem zcela uvolněná a koncentrovaná.

Někdy mi to trvá 5 minut, někdy se uvolňuji 20 minut a někdy je moje mysl tak rozhašená, že je potřeba toto cvičení na chvíli opustit, udělat si pár cviků (dřepy, kliky s koncentrovaným dýcháním) a poté se vrátit ke cvičení ukotvování a koncentrace.

2. Pokec

Jsem člověk, který potřebuje věci vidět napsané nebo namalované, proto si k ruce beru tužku a papír a píšu si:

Před pohovorem

1. Jak se teď cítím?

- jsem nervózní a cítím nejistotu

2. Jak se nervozita a nejistota ve mně projevuje?

- nervozita se u mě projevuje tím, že mám stáhnuté břicho, studené ruce, roztěkanou mysl a často okno

- nejistota se projevuje tak, že mě napadá, jestli mám na pohovor vůbec chodit, jestli jsem dost erudovaná a etablovaná na tu pozici, na kterou se hlásím, jestli se třeba při pohovoru nezaseknu nebo nebudu vědět, jak odpovědět, mám pozici horkosti v hlavě, knedlíku v krku a přepadá mě úzkost

3. Co pro tebe znamená ten pohovor?

- je to pro mě pokec s lidmi o mně a o práci, kterou bych mohla dělat

4. Máš všechny kompetence pro to, abys uspěla?

- většinu mám zcela určitě

5. Co se stane, když se zasekneš?

- budu se cítit nepříjemně, začnu se červenat, budu cítit horkost na hrudníku a započne ticho

6. Můžeš udělat něco pro to, aby, když se zasekneš, ses cítila stále příjemně?

- mohla bych se zklidnit, nadechnout se a vydechnout a navázat tam, kde jsem se zasekla

7. Jaký máš pocit, když si představíš, že to takhle uděláš?

- mnohem klidněji

8. Říkala jsi, že nebudeš vědět, jak odpovědět. Co bys mohla udělat, když nebudeš vědět, jak odpovědět?

- mohla bych říct, že potřebuji čas na rozmyšlenou na tuto otázku

9. Je to pro tebe reálné?

- závisí to na tom, jak zásadní otázka bude a jaká časová dotace na pohovor bude

10. Je ještě něco dalšího, co bys mohla udělat, když nebudeš vědět odpověď?

- můžu jednoduše říct, že nevím, jak odpovědět, protože nemám s touto otázkou zkušenosti a že se ráda na problematiku podívám po pohovoru a ráda odpovím případně dodatečně, pokud to je pro personalistku nebo komisi reálně

11. Jak se cítíš, když si představíš, že bys takhle odpověděla?

- cítím se hodně uvolněně a příjemné

:) 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r