Přeskočit na hlavní obsah

Kuk na introverta

 Včera jsem si tak přemýšlela a jak jsem tak přemýšlela, udělala jsem si jeden test talentu, abych se zase utvrdila v tom, co vím. Tedy, na co se já jako introvertní asociál hodím, jakou práci bych mohla dělat od jaké bych měla utíkat mílovými kroky.

Vyšlo mi překvapivě, že jsem architekt. Jasně, nejdřív u mě začala vítězit panika nad nadšením. "To jako jediná možnost, jak se někde uplatnit a být tam happy jak dva grepy je, že se mám stát architektkou? Já? Já která nemá absolutně smysl pro vkus a klidně si vezme modré brýle na zelené oči? Já, která, když chce vypadat šik, tak radši zůstane doma?" Všechno špatně.

U architekta dále web psal, že jsem jedním z nejvzácnějších a strategicky nejschopnějších osobnostních typů - ihned jsem vyrostla o 15 centimetrů do výšky. Já jsem nejvzácnější? To si toho ještě nikdo nevšiml? To si to musím číst na webu? Hned za touto větou je samozřejmě i uvedeno, že jsou architekti na vrcholu osami a že jim osamocení jde fakt dobře. Bingo. To by mi šlo. Samota, osamocení, bádání, přemýšlení, nekonečné zkoumání již jednou zkoumaného, ano, to je to, co mě celkem dobře vystihuje.

Dobrý, vím, co jsem, můžu mezi lidi. 💥

Pak jsem se opět zamyslela a řekla jsem si, že když teď už vím, kdo jsem, mohla bych se někde na webu i dočíst, jakou práci bych tak jako mohla dělat. A stalo se:

Jako introvert bych se měla ubírat směrem archiváře, knihovníka, badatele, spisovatele na volné noze, účetní, ekonoma, zapisovatelky u soudu nebo ošetřovatelkou divokých šelem. No, dobře, některé ty pozice jsou jaksi mimo mísu, protože si fakt nemyslím, že bych mohla jít zítra ošetřovat divoké šelmy nebo jít bádat po egyptských sarkofágách, ani si nejsem jistá, že bych mohla být zapisovatelkou u soudu, protože bych měla určitě tendenci se ptát účastníků řízení na podrobnosti a to je fakt není žádoucí. 

Tak dobře, knihovnice, účetní a ekonomka. Když slyším, že mi někdo řekne: zduř, já jsem knihovnice, první, co mě napadne asociace v podobě Douchové s hadrou na špinavých schodech, tudy jít zatím nechci.

Účetní a ekonomka, ale jo, to mě na střední hodně bavilo a celkem úspěšně jsem si v tom rochnila. Někdy to bylo o hodně detektivní práci, hodně sbírání informací, hledání v právních předpisech a tak. To bych mohla možná dělat, to by mohla být sranda. 

Takže jasně, zkusím tohle a u toho si samozřejmě budu budovat svojí introvertní zcela uzavřenou a osamocenou firmu o které nebude nikdo vědět 😂

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

A není to málo, Antone Pavloviči?

Včera úspěšně skončilo první kolo prezidentských voleb.  Volby dokáží celkem slušně rozdělit rodiny, přátele, kolegy. Každý má svého kandidáta a každý má důvody, na základě kterých je právě ten jeden kandidát nejlepším kandidátem ze všech kandidátů.  (Kdo spočítá, kolikrát jsem v tomto příspěvku napsala slovo kandidát, tomu koupím pivo). 💣💥 Jak se mám rozhodnout? Jakého finálního kandidáta z těch, kteří zbyli, volit?  Ráda bych řekla, že je to jedno, ale není. I když lidé říkají, že prezident je "pouze" člověk reprezentující národ. Já vám nevím, mně tam to slovo "jenom" prostě nesedí, ale budiž... pro mě je prezident právě člověk, který reprezentuje navenek národ. Jak se říká krásným příslovím, že ryba smrdí od hlavy, tak tady to pasuje jako zadek na hrnec.  Těžko se pak vysvětluje, že ne všichni mluví jenom sprostě a jsou stále v lihu jako dosavadní prezident, dost těžko se vysvětluje, že nejsme všichni více ležící než sedící a tak dále. Zkrátka na reprezentaci z...