Přeskočit na hlavní obsah

Kuk na introverta

 Včera jsem si tak přemýšlela a jak jsem tak přemýšlela, udělala jsem si jeden test talentu, abych se zase utvrdila v tom, co vím. Tedy, na co se já jako introvertní asociál hodím, jakou práci bych mohla dělat od jaké bych měla utíkat mílovými kroky.

Vyšlo mi překvapivě, že jsem architekt. Jasně, nejdřív u mě začala vítězit panika nad nadšením. "To jako jediná možnost, jak se někde uplatnit a být tam happy jak dva grepy je, že se mám stát architektkou? Já? Já která nemá absolutně smysl pro vkus a klidně si vezme modré brýle na zelené oči? Já, která, když chce vypadat šik, tak radši zůstane doma?" Všechno špatně.

U architekta dále web psal, že jsem jedním z nejvzácnějších a strategicky nejschopnějších osobnostních typů - ihned jsem vyrostla o 15 centimetrů do výšky. Já jsem nejvzácnější? To si toho ještě nikdo nevšiml? To si to musím číst na webu? Hned za touto větou je samozřejmě i uvedeno, že jsou architekti na vrcholu osami a že jim osamocení jde fakt dobře. Bingo. To by mi šlo. Samota, osamocení, bádání, přemýšlení, nekonečné zkoumání již jednou zkoumaného, ano, to je to, co mě celkem dobře vystihuje.

Dobrý, vím, co jsem, můžu mezi lidi. 💥

Pak jsem se opět zamyslela a řekla jsem si, že když teď už vím, kdo jsem, mohla bych se někde na webu i dočíst, jakou práci bych tak jako mohla dělat. A stalo se:

Jako introvert bych se měla ubírat směrem archiváře, knihovníka, badatele, spisovatele na volné noze, účetní, ekonoma, zapisovatelky u soudu nebo ošetřovatelkou divokých šelem. No, dobře, některé ty pozice jsou jaksi mimo mísu, protože si fakt nemyslím, že bych mohla jít zítra ošetřovat divoké šelmy nebo jít bádat po egyptských sarkofágách, ani si nejsem jistá, že bych mohla být zapisovatelkou u soudu, protože bych měla určitě tendenci se ptát účastníků řízení na podrobnosti a to je fakt není žádoucí. 

Tak dobře, knihovnice, účetní a ekonomka. Když slyším, že mi někdo řekne: zduř, já jsem knihovnice, první, co mě napadne asociace v podobě Douchové s hadrou na špinavých schodech, tudy jít zatím nechci.

Účetní a ekonomka, ale jo, to mě na střední hodně bavilo a celkem úspěšně jsem si v tom rochnila. Někdy to bylo o hodně detektivní práci, hodně sbírání informací, hledání v právních předpisech a tak. To bych mohla možná dělat, to by mohla být sranda. 

Takže jasně, zkusím tohle a u toho si samozřejmě budu budovat svojí introvertní zcela uzavřenou a osamocenou firmu o které nebude nikdo vědět 😂

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r