Asi takovej pocit

 Určitě tady nebudu přepisovat text tý písně, na kterou právě myslíte. Je to o mých pocitech, který mám skoro pořád a který mi někdy fakt nedají spát.

Je to prostě takovej pocit, ne jako bodnutí nože, je to zkrátka takovej pocit, že se něco velkýho v mým životě blíží. Jasně - něco velkýho se blíží, protože jsem dala v únoru výpověď, takže se blíží doběh výpovědní doby, ale nemyslím jen toho, zkrátka cítím, že udělám nebo vymyslím, vytvořím něco velkýho. Něco, co bude velký samo o sobě - ne, není to výsledek úsilí na místě, kam i císař chodí sám, tohle nemyslím - myslím tím zkrátka NĚCO - něco, čemu jsem zatím nedala jméno, něco, co je ve mně celý život a možná i něco, k čemu jsem nevědomky předurčená, nemůže to "něco" nikdy nikdo udělat za mě, musím to udělat já, jen hledám i když tuším, co by to něco mohlo být. Miluju tuhle filozofii o něčem - i když se to může zdát hodně abstraktní, tak mi to dává nějakej takovej pocit síly, pocit, že můj čas je tady, že všechno, co dělám, dělám proto, že to je prostě správný a že já nemám tady na tom světě jen přežít, já to tady mám prožít - ale po svém. Ne na diskotékách, ne v přeplněnejch barech, ne jako jedna z mnoha, ale jak má nebo měl můj dobrý přítel uvedeno na stránkách: nejsem jeden z mnoha jsem jeden jediný ze všech (možná jsem to  napsala blbě, ale nějaký to gró tam je).

Teď na pohovorech to objevování něčeho cítím snad nejvíc, kdy jsem cítila. Vůbec žádná práce mě nenadchne, lidi na pohovorech na mě působí dost neupřímně, někdy až toxicky a vyhořele, někdy jdeš na pohovor a odcházíš s tím, že ti právě byla nabídnuta práce, která má jen negativa a ne pozitiva. Někdy prostě cítíš, že tohle není pro tebe, že tohle by měl dělat někdo, koho to bude naplňovat. Nehledám nějakou velkou výzvu, abych si mohla říct, sama sebe jsem překonala, hledám něco, kde budu moc být sama sebou, kde nebudu dělat nic, co by bylo proti mně. Zase mě napadá, že to najdu jenom v podnikání. 

Někdy přemýšlím o tom slově podnikání, jak vzniklo a proč ho nemám tak ráda, proč je pro mě konotačně tak divný? Proč ve mně nevzbuzuje žádnou slast, ale spíš strast? Nevím, ale to slovo podnikání, podnikatelka se mi prostě nelíbí, z nějakýho důvodu, který teď nevím. 

Tak já si jdu zas přemýšlet ✌