Přeskočit na hlavní obsah

Vykopnout míč

 Chceš dělat práci, která je ne úplně blbě placená? Chceš dělat práci, kterou budeš dělat proti svému přesvědčení? Chceš práci, ve které budeš jen dalším ocáskem na konci potravního řetězce? Chceš práci, ve který se budeš cítit k ničemu a kterou ani nebudeš vědět proč děláš? Chceš práci kvůli tomu, abys mohla lidem říkat: "Hej člověče, já jsem manager?", tak si jí ode mě vezmi, protože přesně tu já teď mám.

Chci motivovat jiné, aby nalezli a následovali svůj talent. Jak vtipné a milé.😂 A jsem to zrovna a skutečně já, která by měla takto motivovat a vést jiné lidi, aby ten talent našli? Následuju já svůj talent? Následuju já sama sebe? Následuju to, co mě baví? Křičím do světa, že jsem spisovatelka, bavička, koučka, pisatelka krátkých fejetonů a dlouhých nesmyslů? Ne! já si sednu do kanceláře, která mě vysává, jsem tam s kolegyní, která mě zabíjí, pracuju pod paní, která si mě plete se svou vnučkou a to všechno řídí jedna loutka, který jsem u prdele. To je můj džob, tak tady jsem člověkem. Kecy, kecy, kecy! Proč tam jsem? Protože jsem se tam nechala narvat. Proč jsem se tam nechala narvat? Protože mě lákala práce vedoucí a ty many. Proč mě lákala práce vedoucí? Protože jsem věděla hovno o tom, v čem jsem dobrá, kde je můj talent a managerku chce snad dělat každý ne? To je přece úspěch ne? Vést lidi pod sebou. Mít pod sebou vazaly, kteří tu špínu oddřou za Tebe ne? 

A pokud sama sebe upozaďuješ dostatečně dlouho, jsi natolik demotivovaná, že tě naštve jakákoli věta, kterou v práci kdokoli řekne. Naštve tě, že musíš sedět a u toho si ničíš kyčle a páteř, naštve tě, že varné konvice jsou jen varné a ne rychlovarné, naštve tě, že nejsi tam, kde bys měla být. Další fází tohoto upozaďování také samozřejmě je, že jsi nepříjemná na všechny, kdo tě osloví, nečteš maily od určitých lidí, protože tušíš, že tam bude nějaká nepříjemnost, víš, že práci nestihneš, stihnout ji nechceš a když zadáváš těm vazalům úkol, tak vlastně nevíš proč. Přeješ si jenom jedno: odejít, dát výpověď, být vyhozená pro nepatřičnost, cokoli, co tě vyvede z tohohle pekla, do kterého ses dostala sama. Sedíš v kanclu a místo toho, abys dělala práci nebo připravovala nějaký namyšlení, jak říká jedna osoba, tak píšeš blog. A proč píšeš blog? Protože to je to, co tě baví, to je to, co tě vyvede z toho, kam ses dostala sama.

A ty víš, že to skončí a i cítíš, že to nastalo, už jen musíš ten míč vykopnout, už jen musíš na to hořící auto vylejt ten kýbl s vodou. Bojíš se? Jasně, že se bojíš. A proč se bojíš? Protože nevíš, co pak budeš dělat. Půjdeš na pracák a doma v klidu budeš psát blog pro sebe? To bych mohla, udělat si prázdniny a žít chvilku tak nějak utrženě, bez hranic, bez práce, která mě nebaví. Časem ti začne být jasné, že peníze potřebuješ a tak začneš přemýšlet, jak je vydělat, kde je vzít, ale už ne tak, že někam půjdeš pracovat, abys je měla. Ale tak, aby vydělávání peněz bylo výsledkem něčeho, co tě baví a jasně, budeš za to pak chtít enormně hodně, protože tě to fakt baví. S čím musíš počítat? Že budou pády, že bude hodně chvil, kdy si budeš říkat, že jsi tam měla zůstat, že sis měla každý den pípnout příchod a odchod, pak zapnout notebook, pak si dát kafe s banánem a pak jen snášet to, že nic neovlivníš, že ti nahoře, ať už je to kdokoliv to rozhodnout za tebe, takže no stres. 

Co teď potřebuješ k tomu, aby tu změnu mohla udělat? Potřebuju sílu, sebedůvěru a klid.

Síla, sebedůvěra a klid. Jak jsi teď na tom se sílou? Máš sílu? Cítím, že mám. Jak se to projevu, že máš sílu? Že si za sebou stojím, že se snažím být sama sebou a že chci žít tak, jak uvnitř potřebuju.

Kdy vykopneš ten míč? Až přijde správný okamžik.

Co je to správný okamžik? Až ucítím, že to mám udělat.

Jak to chceš cítit? Že si budu jistá tím, že to chci udělat.

A jsi si teď jistá, že to chceš udělat? Ano.

💓

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r