Přeskočit na hlavní obsah

Hanumán

 To už je 5 ráno? Pomyslíš si, když Ti zazvoní budík. Otevřeš oči a podíváš se vedle sebe. Leží tam a klidně spí. Tak krásně spí a ještě může spát. Má volno. Políbíš ho a on tě obejme. Bezpečí. 

Oblékneš se a jeden na ranní dynamickou jógu s Helen a dalšími ranními ptáky. Cítíš se skvěle. Na začátku praxe si dáš za záměr cvičit jógu v souladu se sebou. Netlač na sebe za každou cenu a zatlač, když vycítíš, že teď tlak potřebuješ. Ta energie, ten pocit vděku, ten pocit sounáležitosti, soudržnosti, lásky, radost. Kolektivně, společně a zároveň každý sám za sebe. Hanumán a hanumanasana. 


Helen říká, že Hanumám je hinduistický Bůh s opičí hlavou, syn Šivi, který měl při početí Hanumána podobu opice. Proto je hanumám s opičí hlavou. Čteš si o něm a cítíš tu energii, tu odvahu, sílu. Pomalu ale jistě jsi v souladu s hinduistickou mystikou a božstvem. Chceš, aby tento okamžik trval navždy. Aby to cvičení nepřestalo.

Namasté. Je konec. Musíš do práce.

Nechce se ti. Je ti jedno, jestli přijdeš pozdě, brzo nebo jestli tam vůbec dojdeš. Je ti to prostě jedno. Nebaví tě to, nenaplňuje tě to. Velkou medvědici, která si tě plete s vnučkou už nemůžeš ani cítit. Porada, na kterou přijdeš pozdě tě ani trochu nezajímá. Blbosti, blbosti, blbosti. Víš, že takhle to dělat nebudeš, nikdy. Jsi zastánce vedení Simona Sinka a tak to zůstane. Nechceš si připadat v práci jako u babičky na čaji. Píšeš si poznámky, který tě nezajímají. Myslíš na jedno - chci pryč. Během porady se ti silně spustí rýma, kterou už jsi měla vyléčenou a dýchala jsi jako o závod. Ucpaný nos, krví podlité oči, neustálé kýchání, velká medvědice na tebe otevře okno. Je ti zima a je to pořád horší a horší. Víš, že to je právě proto, že jsi někde, kde už to nemůžeš ani cítit. Chceš být jinde, chceš dělat něco jiného, chceš dělat něco, co tě naplní. Na peníze nemyslíš, je ti to jedno. Chceš dělat to, co je tvé. 

Je po poradě. Velká medvědice tě pošle domů. Zas je ti to jedno. To jsi tam nemusela jezdit. Jela jsem kvůli józe. Ta byla parádní. Jedeš domů. Je doma. Vyndáš si notebook, uvaříš si oběd. Špagety s kečupem a se strouhaným sýrem. Mňam. Usnul a zas tak klidně spí. Připojuješ se k síti. Odepisuješ na e-maily, podepisuješ podání. Chceš pryč? Tělo pracuje naprosto skvěle. Pracuje pro tebe, chce tě ochránit, když ty sama ho nechráníš. Sedíš doma a je ti skvěle. Rýma opadla. Jsi zdravá, zase cítíš. Oči nekrvácí. Sedíš na gauči a těšíš se, až něco napíšeš. Cokoliv, klidně o tom, co jsi dělala od rána. Klidně o tom, jak jsi se na ten gauč dostala. Klidně o tom, co tě trápí. Klidně o tom, jak hodně jsi vděčná za svoje tělo, jak perfektně funguje.

Vděčnost. Naděje. Klid.💓

Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlezla jsem mu do telefonu

 V práci jsme se bavily s kolegyněmi na téma přítel vs. jeho telefon, jeho sms, jeho komunikace napříč světem zábavy atd. Co mě celkem překvapilo bylo, že všechny kolegyně, se kterými jsem se o tom bavila mi řekly, že by bez váhání příteli vlezly do telefonu a přečetly si s jakýma holubičkama si píše. 👥 Už mi ale holky nedokázaly odpovědět na to, co čekají, že tam objeví. Každej člověk si píše s dalšími lidmi, píše si s nimi cokoliv, co chce a proč? Protože velmi jednoduše řečeno - může.  Pokud se holka, kluk, manžel, manželka podívá svýmu druhu do telefonu, co si jako myslí, že tam najde? Myslí si, že o ní/něm kluk/holka v každý sms básní, jako o nejlepším, co ho/ji potkalo?  Vy to děláte? Píšete s kamarádkama, jak je váš přítel úžasnej? Píšete to v každý zprávě? Když vám náhodou napíše nějaký ctitel, napíšete mu v první větě, že máte úžasného partnera a nechcete si s nikým jiným za žádnou cenu psát? 😂 Karty na stůl, já jsem taky do zpráv svýmu příteli vlezla, bylo to na začátku n
Okomentovat
Další informace

Firemní akce pod psa

Firemní akce pro náturu introverta nejsou nic, co by potřeboval k životu. Já jako čistý a zarytý býčí introvert o tom vím své. 👻 Na každé akci, kterou absolvuji počítám vteřiny až se budu moct vypařit a být někde sama. Jedině sama naberu zase sílu a energii. Větší společnost mi energii vezme a já se tam dusím. Bohužel nežiju v jednoduchém světě, kde by se lidi respektovali a tak často, hlavně v práci slyším kecy typu: "Bude se ti to moc líbit. Pojď." 😂😂😂 "Když se uvolníš, bude se ti tam moc líbit." "Tancovat musíš." "Bavit se musíš!!!" 😂😂😂😂 Ihned po vyřčení těchto slov se mi na tu akci chce daleko méně než předtím. Bohužel holt jednou dělám práci, která krapet sdružování vyžaduje a tak to  jednou za čas přežiju. Někam do kouta si sednu a poslouchám bezduchý tlachání. Snažím se nesoudit, nic neříkat, nezasahovat, nechci se ani rozčílit a nechci nikoho urazit. Tak radši neříkám nic.  A jak tak sedím a neříkám nic, lidi mají představu, že st
Okomentovat
Další informace

Co dál?

 Nějakou dobu jsem sem nenapsala doslova ani tečku a dost mě to štve. Psaní mě fakt ba. 👍 A tak - světe div se, jsem se rozhodla, že zase napíšu příspěvek, bude to takový shrnutí hlavních změn , který se za dobu mý odmlky staly a třeba i nějaká sranda. 😂😂😂 První, celkem podstatný je, že jsem změnila práci . Jelikož si nejsem vůbec jistá, jestli se mi chce říkat, kde jsem pracovala, tak to napřímo nenapíšu. Byl to jeden obrovský, strašně ošklivý barák na celkem pěkným místě na Letný. Byla jsem tam asi 3 nebo 4 měsíce a bylo to úmorný, strašný, umírající, ubíjející a frustrující. Každý den jsem tam šla s tím, že tam zapustím kořeny, že nedělám absolutně nic a že pracuju někde, kde to nemá hlavu ani patu. 👎👎 Tohle dost dobře dlouhodobě nešlo a proto jsem se rozhodla, že odejdu. Je jedno, jestli za lepším nebo za horším, prostě odejdu. Ozvalo se pár firem, u jedný jsem to dotáhla do konce a  jsem tam. Jestli si mě tam nechají nebo ne, to je ve hvězdách, ale byla bych za to opravdu r
Okomentovat
Další informace